a vzápětí jednoho okamžiku je vám nejhůř je vám tolik zle a tolik se vrací vzpomínky najednou není síla pro to pro co by měla být samostatná stála jsem na rozcestí osudů a sám vítek mě poslal tou co vedek citovýmu zhorucení...a taky se tak stalo
v jednom okamžiku pro vás prostě někdo něexistuje a o to víc když ho miluju svolo víteček a láska mě bodá bodájí mě jeho slibi jeho touha jeho fotky jeho sms on sám a tak představa...bože můj dej mi sílů prosím najít ěnkoho kdo mi vážně pomůže..a zapomenu tak že jsem vážně na dně nikdo kdo mě zná mě neviděl ještě takhle je to stav..ne není to stav je to nouze..zoufalost o blbost
