moje pocitečky po dnešku jsou strhující...když já jsem o vítečka měla strach a tak jsem mu psala co se s ním dějě člvoěk o své blízké má vždycky strach a on mi řekl že jsem se nezměnila..kdyby on věděl jak se hlídám jak si dávám pozor jak se snažím měnit jak...nemůže nejni se mnou nejsni mi blízko nejni na pc nechodí na libim není na icq není nikde..už mi z toho hrabe žiju v jedný nejistotě jak to bude všichni mi říkají dej mu čas...ale jak dlouho jak dlouho?každej čtvrtek doufám že přijede..kdybych věděla že mě přivítá s otevřenou náručí tak přijedu sama..ale bojím se toho je mi čím dál smtuněji mám o něj vážně strach a velkou starost...chybí mi chybí mému srdíčku a pořád věřím větě: chybí mi tvoje láska a tu šanci dostaneš do týdne nebo do dvou.... doufám že jo a budu moct být zase štastná..miluju