viděla jsem jeden film a i když to možná bude znít hloupě sám o sobě mě rozbrečel a možná potom jsem si uvědomila sílu té poenty a možná i jiný žebříček hodnot
v životě každý sám děláme to co nám je prirozené za co se nestydíme co nám připadá správné a až možná s odstupem času zjistíme že i jiné názory a činy jsou správné je to dlouhá cesta k určení toho nejlepšího a každej sám za sebe se učíme svými chybami  a prohry.
v životě ještě mockrát narazíme a teprve až když ztratíme to nejcenejší co máme nám dojde že hnát se za marnými sny je zbytečné...nejbližší lidi kolem vás jsou rodiče velmi dobří přátelé přítel bo přítelkyně sourozenci prarodiče...a ztratit jednoho z nich je vždy bolestné a vyvolává nejrůznější vzpomínky...
a pak nám zůstává jen víra a láska upřímnost a síla v sny ...vždy vše nedopadne tak jak si myslíme že dopadnout může nebo má a vždy se stane něco co nás obohatí a rozšíří nám naše myšlenky... možná je hloupé si tohle co ted píšu nebo napíšu myslet ale stojím si za tím co si myslím...
 jak říkavala moje babička studuj dokud můžeš a možnosti ti dovolí potom už celý život budeš chodit do práce a nikdy se neužiješ tolik co v mládí !!dětsví a čas než se staneš někoho ženou je nenahraditelné období kdy jsou ještě velké sny a touhy kdy z bezstarostného dětství přejdeš do dospělosti a všechno ti připadá zajímavé a každý den vybízí k novým možnostem a cílům zlepšuje nás všechny
jen možná přijde chvilka kdy se ti zasteskne po tom slově domov...potom si ho každý tvoříme sám a našim dětem ale samy jsme dětmi co se schvovávaly za máminou sukní
je zcela zbytečné odcházet od rodiny kde má člověk nejlepší zázemí místo kde jeho duše najde vždy podporu a ohromný dík za to co rodiče pro nás dělají není toho málo a možná spousta z nás nedokáže ocenit tu snahu po tom dobrém co pro svoje děti dělají a celý život se učíme a své zkušenosti předáváme dál až nastane doba kdy je čas vyletět z hnízda a vzít si veškeré zkušenosti pravidla a něhu pro tu svou rodinu a vychovávat děti v duchu toho co nás učili každého doma proto si myslím a tím na nic nenarážím přímo jenom ten film mi dodal odvahu to sem všecniko napsat to co cítím možná pro někoho nepodstatné řádky jedné slečny možná víc a pro mě jen pocit toho že mám svůj názor na to až budu jednou plavat ve velkém moři zvaném život
odešla jsem jednou možná nedobrovolně možná z vlastní hlouposti ..šla jsem za snem každého teenegrA bydlet sám..a ačkoliv jsem neplatila nějak vysoký nájem bylo to náročné spíš proto že jsem na to nebyla připravená protože každýho čas vždy přijde v pravou chvíli a tahle pravá nebyla..po dvou třech měsících jsem si uvědomila jak mi náruč tepla domova a ta známá vůně chybí a že pokud mám šanci a možnost bydlet s rodiči tak zatím budu jelikož jednou necchci litovat toho že jsem odešla když oni mě potřebovali a pak už jenom jak se říká můžu plakat nad špatným hrobem pro svou hloupost je zbytečné se hnát zatím abychom zestárly  jsme jenom děti a připravujeme se na dobu kdy se osamostatníme
neříkám že na to spousta lidí nemá a kdo bydlí sám možná dostává nějaké peníze od rodičů možná má partner práci  možná ...jsou to jen spekulace o tom jaké to ted je a ted konkrétně mi prostě přiapdá hloupé chodit do školy a každé odpoledne trávit v práci a přijit domů se jenom vyspat s tím že nikdo neuvaří nikdo se vás nezeptá jak bylo s tím že je to otrocký každý den každý den co jsme mohli bezstartostně chodit domů mohli jsme v klidu zaponout televizi mohli jsem prostě ještě žít než přijde to opravdový a každej den práce mohli jsme si užít mládí..nechci aby si ho někdo zkazil možná to ted ta osůbka čte a ona ví nemysli si nic špatnýho ale myslím si že jednou budešš litovat toho že si od svých rodičů odešel a zabouchl si tím dvěře za dětstvím za tím že ještě studuješ a ......
jsou to jen úvahy z jednoho filmu přepsané mou vlastní rukou mým rozumem a pocitem a tím jsem i dospěla k názoru že nechci ztratti někoho na kom mi záleží koho miluju a vím že se může stát cokoliv nezapírám ale možná ted tu nad tím hodně přemýšlím a vím že se rozbrečím jestli přijde den a mezi mnou a jarim bude konec jsem opravdu hodně zamilovaná má pravdu jak malá holčička která miluje i léta jednoho idola z plakátů a vím že měto bude bolet ze všeho nejvíc něčím podobným už jsem sijednou prošla a udělala jsem moc chyb kterých lituju (člověk se má chovat tak aby ničeho nemusel litovat  pro mě boužel) a nechci to zažít znovu
jarinek se mi dostal nejdál do srdce možná to ted bude znít hloupě a můžete si každej myslet svý i on ale je mi toho někdy líto jelikož občas cítím že on na to hodně sází že jsem prostě ta slečinka co sklopí hlavu mrzí mě to jelikož nechci aby měl tenhle pocit je to moc silná láska vznikla za zvláštních okolností a o to víc mě naplnuje štestím krásným pocitem pokaždé když mi řekne lásko beruško miluji tě..občas mívá náladu na zabití potvrdit by mi to mohl i křepi se tkerým ted trávíme spoustu času občas je to od něj nefér slyšet rúzné posunky má se prostě ke mě chovat pořád tak abych nemusela být fukarka je mi líto že nikdy nepřijde a neřekne (protože on to tak necítí a mmá pocit že je pánem situaace)je mi to líto přehnal jsem to si má holka si něco co pro mě hodně znamená.....prostě není pánem situace a já pak bezmocně doma pláčů do polštářů jako za dob kdy mě nechtěl a já byla fakt neštastná a i když se toho hodně stalo a spoustu jsem toho řekla tak jsem z celého svého srdce myslela opravdově když jsem mu poprvé řekla miluji tě pamatuji si to do dnes možná jenom ne místo ale vím že jsem mu to řekla a rozbušelo se mi srdce s velkým očekáváním toho že on řekne to jsme dva ale žádný happy end nebyl slova typu budeme kamarádi jsem slýchavala mockrát v různých pádech..
změnilo se to změnil se i on a já snad nejvíc...sem ted opravdově štastná něco co slovy nejde říct nebo vyjádřit sem prostě ráda za každé jeho políbení za každý den co jsme spolu a je to krásný jsem ráda za to že ho mám miluju na něm každičký detail miluju všechno co on říká a dělá jen občas mě hodně bolí to jak jeho myšlenky mi dokazujou slova lucí mám tě jistou...
kde je to krásný víš kdy jsem tě začal milovat až jsem poznal že bych tě mohl ztratit to sem od něj slyšela jedenkrát a tolik se mi to zapsalo do paměti...nechci být tou na kterou si občas vzpomene ale tou na kterou nikdy nezapomene..
miluji ho z celého svého srdce a nejsem hloupá a vím komu jsem v životě řekla miluji tě a myslela to opravdově a jak se říká do třetice všeho dobrého a zlého a on je ten třetí..on je ten jediný do kterého jsem se zamilovala s postupem času on je to slovo které miluji víc než sebe a život bez nej by byl jedním velkým zklamáním možná se ted chovám jak pubertačka a co...prostě to tak cítím nechci ho ztratit je to láska s velkým L...a pevně doufám v to že on to cítí podobně a neublíží mi (myslím to ve všech směrech i to že mě jistou má)
jen sem možná chtěla říct že bych někdy hodně ocenila to aby mi napsal na vzkaz na papír na mobil kamkoiv co ke mě opravdu cítí a jak silné to je miluju jarisku svobodu jednoho kluka kterej je mi vším..