najednou přišlo to nejtěžší v mým životě rozhodnutí proto jestli se budu další dva roky ještě užívat života budu chodit -nechodit do školy bavit se pařby kalby užívání vejlety a žádná závazná práce všude jenom brigády....a nebo půjdu na stálo dělat na tři věžičky..jsou to lákavý prachy vykoupený časem a možná i osobností...nevím cítím se divně srdce chce něco jiného stejně tak jako rozum...je to těžký nejspíš půjdu pracovat zahodila jsem kvůli tomu nástavbové studium mrzí mě to i když si školu mohu dodělat vždycky tohle dětství se mi už nikdy nevrátí...mrzí mě to nejsem zrovna typ co by chtěl strávit svoje nádherné mládí v kuchyni za fritkama umaštěná a taková ta putka kuchařská..je to dobrá práce a baví mě to ale daleko víc by mě bavilo dělat nějakou úřednici sekretářku prostě něco co stojí za víc něco u čeho si budu připadat slečnou...sem městský typ i když co se týče čundru myslím si že na to mám...nevím asi jsem se rozhodla špatně...chtěla jsem toho tolik stihnout dodělat si státnice z psaní všemi deseti, státnice z německého jazyka cestovat hodně ale ta práce mě na dlouhou dobu zase hodně omezí a vím že já se pak do té školy už nikdy nevrátím...možná toho budu opravdu litovat....jenže stejně vím že tohle všechno pramení z nedůvěry v samu sebe...nemám u sebe opravdovou oporu přítele co by mě miloval koho bych milovala já...nevím co to je za bludnej kruh ael připadám si strašně sama unavená bez pocitu na něco se těšit...chybí mi láska chybí mi jarda já to pořád cítím v srdci po něm je tam strašná prázdnonta je to emoce která se nedá popsat chybí mi myslím na něj něco co nikdo nedokáže zaplnit...s ním by mě ten život bavil víc nevím jak dál sem na krajíčku ....bojím se nechci zkončit vyučená jako nějaká kuchta ne......tohle nikdy nebyl můj sen....jsem mladá na to abych dělala měla jsem jít dál na školu.....