jako by se během toho roka nic nestalo uteklo to a najednou zase čekám tu známou pohodu na skřivánku magickej skřivánek kde se všechno děje odpouští zamyšlý je to prostě silný emotivní místo kde bud všechno končí nebo začíná kde prostě člověk je sám sebou kde si nemusí hrát na něco co není a nechce být je to prostě jedno místo na zemi který miluju i když mi tam nic nepatří a ta chata je v podstatě celá křepiho mám to tam ráda...
je mi úplně stejně jako před rokem co jsem tam jela s nadějí že my s jardou budeme spolu a taky byli přišel nesl to´ho krásnýho medvídka krásně se na mě usmíval , lehce mě políbil dal mi kytku a řekl miluji tě...a ten den pro mě znamenal nejvíc v mém životě ...brečela byc štestím kdybych mohla říct lásko dneska je to rok co si mi poprvé řekl jak moc mě miluješ a jak krasně sme si spolu užili moje narozky..taky sem se než sem odjížděla bála jenže před rokem ve vzduchu visela největší naděje toho že my dva k sobě patříme přitahujeme se a milujem se jak si samy ani nedovedem vysvětlit jo jenže rok je pryč a spousta krásného slovíčkaření taky..změnil se a je to lhář..sliboval mi lásku spával se mnou a věděl kde mám slabiny -pro něj mám slabost pořád, věděl jak se umím stydět dokazal mě rozesmát znamenal pro mě všechno věřila jsem svým snům a nadějím věřila jsem tomu že on je ten nejlepší že jeho oči nelžou že jeho srdce umí milovat...zkouška lásky-měsíc v německu mi ukázal jak moc mi ublížil a jak ničeho nelituje že sem pro něj znamenala tak strašně málo jen holka pro roztáhnutí nohou dobrá pro jeho ocas..žádný city žádná lítost žádná omluva: lucí je mi to líto může za to alkohol blabla bla...něco..ne jen arogantnost jeho oči jsou chladné už to nejsou ty zamilovaná očička které jsem milovala už to není ten jarda plný snů , ideálů a životních hodnot kam se poděla ta veselá povaha kam se ztratila ta upřímnost a smysl pro lásku kde jsou ta hlubokomyslná vyznání kde jen ta osůbka je?
Jeden víkend mi podlomil nohy uplně mě to dostalo na samé dno brečela jsem dlouho bolelo to a bolí to do dnešního dne a bolet dlouho bude já si uvědomila že je to kluk-muž-chlap mých snů já bez něj nedokážu žít .............
myslím na něj pořád si ho představuju jsem z něj celá vyklepaná pocítila jsem to jakož už jedenkrát znovu na věžičkách přišel a mě se zvýšil tep klepali se mi ruce a citila jsem takovou bolest takovýchlech stavů člověk v životě moc nemívá je to pravá zamilovanost pravá láska jsem z něj uplně v prdeli a nemůžu nic dělat chtěla bych se zase tolik dotknout jeho rtů a vědět že žádná jiná to nedělala za mě...bolí to protože vím že nebyla jedna která mi sebrala duši.. jo jenže vina není jen na jedné straně nebo za jediným podmětemm..dost nechci se k tomu vracet dneska mám včera jsem měla své poslední náctiny a pak už to bude jen a jen horší najednou dospějeme ukončíme školu a budeme stát na křižovatce života s rozhodnutími které ovlivní další naše kroky další cestu další den který bude jako každý jinyý a možná ne....sem zvědavá co přinese rok mýho života do mé oslavy nad čím novým budu přemýšlet jestli se někdo nad sebou pozastaví a řekne je to člověk co má duši a city....těžko hádat co se v něm odehrává ale nejspíš čekám marně na ten klíč k jeho srdci dávno vyhaslo a láska ke mě zevšedněla v kamaradku...žádnej růžovej medvídek lucinko tenhle rok už ne...
miluji ho
