V jednom týdnu se toho stalo co se do řádku ani mezi ně nevejde.,..přemýšlím a vlastně jsem ted štastná celé tři roky jsem čekala na to až vypadnu ze školy a najednou mi škola bude chybět najednou vím že jsem dost chytrá na to abych pokračovala abych dostala ze sebe maximum a dala si vyšší cíle než jsou jedny závěrečky...udělala jsem písemný za 2 praktický za 1 a ještě mě čekají ústní myslím že brnkačka....najednou se mi nechce z těch studenských lavic toho volna a té hektidě....miluji svobodu užívám si jí plnými doušky prostě děsí mě to že ted nastupuju na ty zkurvený věžičky kde je mi prostě špatně, určitě to není práce na pořád ne li jen tak do vánoc...uvidíme, je toho moc....stalo se něco o čem bych tu radši nemluvila ale od toho dne nepřemýšlím nad ničím jiným...měla bych se opravdu už začít léčit a jak řekla milovaná osoba jsem nemocná...jenže láskou...a láska jenemoc a nemoc patří do postele několikrát jsem přemlouvala vlastní svědomí o tom že já se dokážu zamilovat a jarda není poslední na světě marně sem brečela do polštářů když jsem po roce zjistila že stále miluji  ( to myslím jako opravdu miluji ze srdce) jen jednoho...jenže voda plyne a asi to tak má být asi se to tak mělo stát...jarda miluje denisu s tím já nic neudělám..ale když jarda někomu řekne že ho miluje a že to nejsou jenom slova ( miluji tě a nejsou to jen slova-to jsou  moje slova co jsem mu psávala ) on to ted používá... tak to myslí vážně...nenenenenen dost ne tohle jsem nepatří tohle nejsem já...jinak výlet do jihlavy trval týden nesnesla jsem to ....jsem zae zpátky doma sem k smíchu vím a stydím se ale aspon mi konečně řekl že jsem píča prošukaná že lituje dne kdy mě poznal a nejvíc toho že se mnu kdy chodil....to zabolelo to mě rozbrečelo už si od něj dávám odstup vím co dokáže je to prevít....žije pro jiné a neváží si citů...nejsem svatá ani nikoho nechci přesvědčovat o tom jak to je správné či špatné nemám za potřebi hledat chyby ale jedno srdci nevymluvím....trápím se trápím.....ojoj lucie...
s lukášem je to už 3-4měsíce stejné sme jen lepší kamarádi nic vážnýho nic co by stálo za to sem psát vím sem sama nechybí mi nic a nikdo víc než jednou pevné obejmutí...kde jsou ty časy kdy jsem byla ještě pro někoho zajímavá...kdy mi nikdo nenadával..vracel se za mnou..a ted jsem jen dříví které je zbytečné tahat do lesa...to nezměním ale změním sebe....(doufám v lepčí zítřky.--zhubnout potřaebuju) hledám odrazový můstek ve vyšších duševních vrstvách....nějak stále se potácím v jednom zamilovaném příběhu který už ted nepatří nám dvou ale jiným my dva jsme jen vzpomínky  jednou bych si ho chtěla vzít... on ví on tuší on mě zná jedna nenaplněná hloubka lásky