půl roku s vítkem za mnou a určitě ještě hodně předemnou...byla jsem moc štastná v pátek očička mi zářili štěstím když si pro mě přijel a potom ještě jsme šli na večeři a diskotéku bylo to hrozně krásný a hlavně večerní milování úžasný.prostě nádhera krásný dokonalý úžasný ..i vsobotu to šlo dokud mi ovšem nezačala být zima a tak jsem z lesa jela domů..
a pak anienvím jak ale docela hnusně a silně jsme se pohadali...a moje pocity? tady jsou jsou napsaný v sobotu takže je ted už musím brát z nadhledem
místo toho abych byla cleý víkend se svou láskou tak jsem zavřená mezi 4stěnami a nemám co dělat..Bojím se cokoliv říct udělat, kam jít
protoze mám občas přeci jen pocit že se na mě koukají všichni tak divně někdy nevěřícně m někdy pohrdavě jindy vyčítavě..občas nechápajíc..a proto se pak hodně bojím čím komu zase ubližuju a co si o mě myslí proto jsem nahoře nudím se jak svina.někdy si tam připadám úplně zbytečná...nemám co dělat s kým se bavit a jediný co je tak dělám ocáska vítkovi a když se mnou není jsem zoufalá.. chce se mi tak strašně domů.. celý týden jsem smutná že ho nevidím a zároven nadšená z toho že zase přijedu přijede a pak mě stršně bolí že se spolu hádáme a najednou si nerozumíme..chci zítra odjet jenže k tomu nemám za prví peníze a potom ani odvahu..ale už se hádáme tak dloouho a ošklivě prostě to nechci vidět o prázdninách to spolu nejspíš nevydržíme..ale chtěla bych aby tgo byli moje nejkrásnšjší prázdniny v životě doma se div nepřetrhnu abych všechno měla hoový a chci být furt s ním ¨protože se vidíme tak málo ale jemu je to jedno nechává mě tady jak kus nějakýho debilního papíru se kterým si může dělat co cche ani blbý kolo nemá abych si mohla jet provětrat hlavu já se u něj o prázdnnách unudím je mi smutno po lásce, dobrodružství, přímnosti, po nekončísím sexu, po přátelých, a hlavně po nadšenosti z mališkostí jako by tomu něco bychělo a odcházelo to pořád dál a dál..nechci toho tolik jen vroucí lásku, někoho kdo bude nadšenej ž ejsem s ním, a člvoěka se kterým bych si mohla povídat do skonání světa..někoho koho strašně miluju a on mi svou nákloností kterou neprojevuje ukazuje jak moc o mě stojí..vlastně nestojí a je mu to jedno jak se cítím tady sama.....spousta lidí ve mě vidí osobu naumějíc se nadchnout, zamračenou , namyšlenou, ta která má strach z každýho a ze všeho tak co je tichá a bojí se..jo někdy se bojím a to dost o lásku mou mou jedinou kvítkovi. chtěůa bych aby mě jedna osoba chtěla znát umět pozant a vědět o mě víc...ale to snad umí jen ségra a přitom já bych si tolik přála aby to byl ítánek protože je mi nejblíž u srdíčka..ale on mě zná jen tak jak potřebuju a nechce a nepotřebuje asi víc.. Tolik věcí bolí, tolik jich ubližuje tolik jich nestojí za slzy a tolika já se trápím
tak to byli moje pocity v sobotu a převážně v neděli..kdy to bylo zase jednou nejhorší podíl jsme na tom měli oba ale jsme tak tvrdohlaví...a on pak ještě vždycky odejde a nechámě tam samotnou uprostřed tý největší bolesti.. ale pak večer jsme si nějak moc povídali a najednou to bylo takový vypjatý a pak i napjatý a něvím kde vysvtlili jsme si spoustu věcí a asi nám to pomohlo a nejvíc mě dostalo a ta chvilka byla pro mě zvláštní ttak že se mi hodně utkvěla v paměti..koupali jsme se všude tekla voda a my si tam seděli na zemi v teple a on mě objal kolem pasu a mých nedostatku a asi mu to nejpíš ani nevadilo a pak to už ani nevadilo mě byla jse ráda že se mu to jakžakž líbí a tak jsem se uklidnila.. a byl to krásnej večer hrozně jsem si ho užila ale byl boužel poslední takže jsem se ráno s ním musela loučit a pevně věřím že se mezi námi nic nezmění a všechno bude zase krásný ajko to bylo.. moc ho miluju a zálží mi na našem vztahu víc než si umíte asi kdo představit já s ním prostě chci žít..
ale mrzí mě že on má deník jenom kdžy je něco...já bych strašně toužila po tom aby taky něco k tomu řekl nebo tak ty jeho citečky a tak..prostě názor ne,? teším se na všechno co přijde a hlavně prázdniny