neustálé vzpomínky který nejdou zapomenout ani vymazat ani uklidit..prostě tu jsou a provází akždej můj den...ty jo nikdo neví koůlik moc bych dala za to abych mohla být zase s vítkem...nidko si to neumíte představit ..jen asi potřaebuju radu o tom jak se zbavit toho pocitu že jsem sama prsotě najednou mi to všechno chybí ..a začí¨t znovu si toho vážit...proč to nejde a proč je osoba kteoru stále miluju tak zásadne proti???chybí mi ale dělám z něj svatoušaka včera ani nepřišel na sraz..ani nenapsal a pak mě do telefonu sjel az to že jsem neměla jinou možnost než to dát jeho kámošovi..divný a to dost