ani ne po dvou hodinách jsou moje pocity opětovně jiné...dneska mě fakt jarda dostal..přijel za mnou sám a šli jsme spolu ven...nejvíc jsem koukala jako že se za mnou stavil byla jsem moc ráda protože se mi rozbušilo srdce jako malý holčičce co je nejvíc zamilovaná...aspon tak jsem si připadala a myslela že se tak nějak stavil že se mu stýskalo já se za ním chtěla stavit ale nepsal tak sem myslela že je s holym...
bylo to hezký aspon od včerejška jsem měla klidný spaní jelikož jsem si jak hloupoušká nannynka myslela že jsme spolu(ségra má pravdu kdybychom se měli rádi tak sme spolu a neděláme takový scény) ale dneska jsem zjistila že my dva spolu vlastně nejsme že jarda na skřivánku řekl větu: mám jí rád ale radši budu sám protože sám sobě neublížím....neublížila jsem mu tak zásadně nejedná se o jednu větu ale opravdu o nedorozumění..nemusím to mít orazítkovaný ale nechtěla jsem se zase spálit logický..vůbec to ale nesvádím na něj můžeme si za to oba dva....
chctěla jsem s ním být chci s ním být pořád moje city se prostě nezmění během jednoho špatnýho dne...ale už opravdu nevím co mám dělat...hodiny tu trávím psaním jak je tenhle člověk dokonalej jak si s ním dovedu představit život jak bych si ho vzala a je pro mě ideálkem všech ideálků a on mi v klídku řekne sme kámoši co by ne..to slovo začínám nenávidět nezávisle na všech ostatních takhle to fakt dál nejde...mrzí mě že ho dokáže opravdu ovlivnit jeden špatně strávenej den..tohle asi není láska jakou si denně představuju...má pravdu ubližuju si tím sama sobě..nějaký úlet .....
nevím jestli si mě tím zkouší nebo je to jen tak že je to hra....nechápu to nejsem ani tak naštvaná že mi dneska řekl sme kámoši spíš začínám přemýšlet nad tím proč tohle vščechno v 18 dělám kvůli jednomu klukovi který ho moc miluju a on mé city neopětuje? nebo je to tak že má strach že mu někdo ublíží? nebo nevím...
libílo se mi jak byl dneska s námi doma prostě si pustil televizi a bylo to okej chtěla jsem ho obejmout a chjtěla říct jakmoc mi na něm záleží ale okolnosti...mi to prostě nedovolili..nevím opravdu upřímně co si o tom človíčkovi mám myslet je to takový dost složitý sem křehká duše sem citlivá duše a všechno si beru jinak než je asi normální některý toho využívaj jiný ne někdo mě lituje někdo pomlouvá...
takhle se to mezi námi táhne mocinky dlouho a já už jenom prostě přežívám každičkej den doufám že mu dojde to jak o něj stojím že mu dojde to že já rozhodně nejsem člověk c by mu chtěl ublížit že já jsem ta co ho má ráda za všech okolností a všech stavů že jsem to já kdo si tím ubližuje chtěala bych aby přišel na to že takhle jak ho mám ráda já ho dlouho mít rád někdo nebude a chtěla bych já sama přijít na to proč za mnou jezdí proč se mnou spí proč mě libá proč je ze mě tak hotovej proč mu bije srdce proč se chvěje proč ho vzrušuju proč mě má tak rád a proč mezi námi furt nic není??????
já myslím že sestra má opětovně pravdu kdyby mě měl rád tak jak říka tak jak se ke mě chová tak sme spolu a tohle tady vůbec nemusí být napsaný mohlo by tady spíš místo toho být: byla jsem s broučkem venku pak sme šli k nim domu mazlili sme se spolu, šli jsme na večeri byli kalit společně s a tam,...mohlo by to být jiný a věřím že náš vztah by byl opravdu kvalitní a harmonickej..copak to takhle jde já hloupoučká nanynka abych to měla ještě těžší se s ním vyspím a pak pápá...fakt si připadám na 18...je to jen hra.. a já to takhle prostě nechci ani po půl roce co ví že k němu něco cítím si mě k sobě nepustí a kvůli jednomu blbýmu dni to zahodí všechny city všechny moje boje o něj všechno prostě zmuchlá jak starý papír a zahodí jen pro blbej den..slova nechci se o tom bavit sme to tam vyřešili mu eventuálně dělají dobře já toho člověka fakt mám ráda a akorát tak trpím..pro jeho dokonalou povahu..ach můj bože kdy tohle skončí a budeme spolu?