dodatek k tomu co jsem zapoměla..mám ráda všechny lidi co mi pomohli z toho nejhrošího děkuju jim ale jejich láska ačkoliv upřímná mi nepompůže od toho žalu od tý rány osudu ne nepomůžou..na to je jen jedna nálepka a tu má vítek v srdci ten maličkej citeček co zbyl..fakt je tam a já o tom vím cítím to je tam..jen se bojí bojí se zase projevit stejně tak dobře vím že vítkovi určitě chybí láska chybí pocit že ho má někdo rád..vím to protože moje srdce to cítí..škoda že s ním nemůžu mluvit a smát se..nebo nemluvit a obejmout..chtěla bych ho aspon zase na pár vteřit vidět třžeba že i kdyby to mělo být naposledy chtělaa bych ho obejmout pohladit a prožít s ním jedno z nejkrásnšjších milovaní jara prostě jenom s ním beze slov beze zrady bez výčitek ale kdo to pochopí když ne on?je zbytečný omýlat to co už jedno bylo vždyt se ho tolik prtoím tolik snažím o jednu maličkost proč nechce sám? bože jestli mi můžeš splnit poslední přání tak je to zítřek....chchi ho moc vidět a chci vědět že ten půl rok v něm něco zanechal..proisím chci to vědět...