nesčetněkrát jsem slyšela větu mám tě rád ale budeme kamarádi...pokaždý mě to bolelo a je vlasně úplně nejhorší snášet představu když někoho milujete a jste do něj bezradně zamilován větu sme kamarádi... vždycky jsem se přes to přenesla a šla dál chtěla jsem ho vždycky za všech okolností se všema jeho chybami i vlastnostmi.....a pokadždé co jsme byli na Skřivánku to bylo krásný spousta vyznání lásky doteků a pohledů...vždycky jsem tomu úplně propadla a byla zase zoufaloučká pokaždé co jsem se vrátila do jihlavy všichni ví proč..tenhle skřivánek jsem chtěla se ubránit pocitu toho že do toho opětovně spadnu a zase budu plakat zoufalostí že to bylo krásný a v pátek to skončí ale stalo se pár věcí který tohle všechno změnilo..
s Jarinkou jsem prožila tu nejkrásnější noc plnou pohledů doteků mazlení krásných slov a lásky byla jsem absolutně štastná...(jen sem prostě nevěděla že jarda to se mnou tentokrát myslí vážně ) a tak sem se tomu fakticky nechtěla podat abych se zas nespálila a řekla jsem větu: jari já už na to nemám sílů jeden den jo a druhej den ne prostě na to SERU nechci se tomu podat aby to zas v pátek skončilo....a pak jsem ho viděla poprvé v životě brečet tak silně tak emocionálně..obejmula jsem ho a chtěla s ním být ale řekl mi že už to nemá cenu že mě už nechce v životě vidět že mě má rád ale radši na to všechno zapomene a potom tam celou dobu mi říkal co jsem řekla..hradila jsem se tím že to byl on kdo mi odpoledne řekl jsme kámoši...byl to on kdo mě tolikrát odmítnul...bylo to zbytečné opil se do úplný němoty a já za ním chtěla jít obejmout ho pohladit protože mi tekli slzy potom když sem usínala a doufala v to že ráno se probudí a zjistí že jedna věta nám nezničí vztah ale asi sem si to jen vysněla..uznávám přehnala jsem to byla jsem taky v jednu chvíli opilá tím strachem že tohle nejnádhernější co mě s ním potkalo skončí v pátek..ta osůbka to asi nedokáže pochopit že jsem to tak nemyslela strašně moc bych si přála aby to byl on kdo přijde dá mi razítko a řekne tu osudovou větu..aasi to potřebuju slyšet nebo potvrdit protože u něj fakt nevím kdy je to správný a kdy ne..jarinku fakticky moc miluju je mi toho hluboce líto chtěla jsem tam s ním zůstat do soboty i neděle bylo mi to jedno jenom s ním abychom se mohli mazlit a nechat proudit lásku..chybí mi stýská se mi po něm...a najednou nevím co mu mám říct až ho uvidím ahoj broučínku nebo ahoj jardo...mrzí mě to co se stalo....připadalo mi že ty lidi snad ani nejsou semnou nebo proti mě...cítila jsm se tam navíc..nikdo nepřišel nikoho nezajímalo jestli jedu domů nebo ne...ta cesta byla otřesná protože jsem skoro všude šla pěšky ale nakonec sem snad asi udělala dobrej skutek..pomohla jsem jednomu pánovi co mě vzzal stopem na hřbitově s náhrobkem s svíčkami protože byl starý a tak sem si aspon dokázala to že sem furt ještě ta zranitelná lucinka to dítko toužící po lásce a jedný osůbce MILUJU JARINKU S. NADEVŠECHNO a nechci o něj přijít hloupou větou....láska přece neskončí z hodiny na hodinu... nevím co mám dělat