vsechno se dalo skryt za jeden maly usklebek stranou vsechno jsem si nechala pro sebe jen sem se tise smala kratkemu presto hlubokemu pohledu pripadalo mi to legracni spravne prasteny amozna vlastne i jsem v tom hledala odpoved na tu otazku co visela na rtech minula minuta a potom dalsi a nikdy uz sem ten moment nemohla vratit

stala jsem tam dlouho a pozorovala velky vuz na obhloze pripadal mi strasne znamy a pritom sem ockem pokukovala jestli jsem ho opravdu urcila spravne malej okamzik trval ten pocit toho ze jsem sama a slaba daleko a pritom bliz srdcim nez sama dokazu rict chtela jsem se dotknout te myslenky te lasky a obejmout ji v narucich ale predstava se rozplynula jako para nad hrnecem a zbylo jen sedive rano

utikala jsem bez jedineho ohlednuti utikala od vlastnich predstav  a prani najednou mi vsechny prostory byli nizke a lhostejne mala tajuplna uzkost ktera me hnala vpred v to doufani v ten maly zlomek sekundy ktery trval vecnost tolik sem si prala citit blizkost tepla velkych rukou a zase koukat na jedny oci koukat dlouho a najit klic...ale tyhle slova v prach se obratili a zustali jen sramy na holcici dusi...