tak nějak sem si to prostě myslela ale nechtěla jsem se s mojí drahou polovičkou hádatno on není moje drahá polovička zatím a nevím jesti se to změní protože jak se moje teorie potvrdila jarinka je prostě fakt kádr a je dobrej kámoš a to znamená že já mám prostě smůlu protože on prostě nechce aby se pinda trápil a tak si myslím že náš vztah nevyjde...a toho se bojím nejvíc toho okamžiku kdy mi řekne jednou pro vždy že to zůstane takhle jak to je...chtěla bych ho pochopit a určitě chápu že když já se tenkrát rozhodla pro pindu neřekl ani slůvko ale prostě mezi tím uplynulo několik měsíců a já se do něj bezhlavě zamilovala myslím na něj každej den, zdá se mi o něm představuju si jak mě jednou chytne za ruku a budeme oba strašně štastný... ale to nevím jestli takhle funguje bojuju o něj už strašně dlouho a pořád mu to ani nedochází jak ho miluju...cejtím prostě něco zvláštního co jsem pocitovala s pindou na začátku nevím ale něco mi říká že on je ten pravej a že vztah s ním bby byl jedinečnej ale předchází tomu spousta okolních vlivů například nevím jestli z toho má vyloženě strach ale často se baví o tom že všichni jsou zvyklý že já jsem pindova že jeho neberou moji rodiče (protože to má své odůvodněné důvody skrz někoho) že táhmhle to a ono a prostě v závěru je to pořád stejný pinda je jeho dobrej kámoš a když mu něco dokazoval strašně dlouho tak ho v tom chce asi udržovat dokonce..mrzí mě to bolí mě to trápím se a pak když už si myslím že je všechno ztracený a rozhodnu se toho nechat tak přijde s teorií že si myslel že je to jinak a takhle....sem z toho úplně zmatená prostě to nechápu a nechtěla bych to nějak moc řešit ale nedokážu s tím nic dělat a přitom si tisíckrát za den představím jeho obětí jeho slova smysl pro humor smysl pro lásku a povinnost představuju si hrozně nepodstatný maličkosti ale všechno jsou to jen sny a já se obávám že u nich asi i budu muset zůstat..nechci jinýho nechci byt svobodná ale svobodová kéž by to šlo...a nejsem sem si jistá tím že to není kvůli tý druhý šanci..taky jsem ho jednou odmítla a to si myslím byla chyba protože ted jsem zbytečně ublížila jardovi valentovi a mrzí mě to...ale nemůžu se pořád ohlížet na to že je mi někoho líto když miluju někoho jinýho...přemýšlím nad tím každičký den..a pořád to neumím pochopit proč po tak dlouhý době to ještě nevzniklo proč to není krásný proč se musím trápit proč se mnou nemůže být?