nejlépe se vyhnout všem místům kde by jarda mohl být nemžu ho vidět jsem z něj v prdeli a pokud si myslím že se dá týhle myšlenky nějak zbavit jsem dost na omylu...myslím na něj kudy chodím no hold pravá láska jenže pak si vzpomenu na průchu a jak mi do očí řekl jo klidně si romí sedni my už spolu stejně nechodíme.. byl to zásah přímo do srdce je mu je tak všechno lhostejné nízké  a hhlavně mě nejde do hlavy kam se poděl jarda takovýho jakýho jsem znala dřív veselýho upřímnýho milujícího prostě si pamatuji jak jsem za ním chodila..a jak vždycky kouknul z okna na leoše janáčka.. ty časy jsou už pryč a zbyli mi oči pro pláč pláču často protože to fakt bolí nevím jak z toho ven a ještě poslouchat jak bych se měla nad sebou zamyslet...měla ...ale nejde mi tosem smutná jsem zoufalá jsem na dně