TAK TU SEDÍM DOMA A NEJSPÍŠ TU TAKHLE BUDU SEDĚT JEŠTĚ DALŠÍ TÝDEN JELIKOŽ SE S MOJÍ NOŽIČKOU DO ŠKOLY NEDOSTANU TO JEPRSOTĚ NAD MOJE SÍLY KULHAT V TÝHLE ZIMĚ abych někde uklouzla..tak to by bylo ale to nejmenší zlo..moje největší bolest mi právě přišla smsmůj andílek jelkož je tak trochu nemocný za mnou nemůže přijet..no a já kdybych toho byla schopná tak zaním jedu i kdyby bylo -200C° ale takhle nemůžu vůbec.nevím co mám dělat celej týden se nevidíme a pak když konečně má být pátek tak se dozvím že nemůže přijet..je to staršný když ho tolik miluju a ještě straávit 14dní bez něho není to trošku padlý na hlavu?je a hodně tedf jsem to obrečela jak malá holka a vůbec se za to enstydím protože ho moc miluju stejně jako on mě ale tohle jak jsme dalekoo od sebe mi leze krkem..je to strašný a ne enní to strašný pro to není slovoani pro to jak mitedkom je je mi příšerně je mi strašně je mi hrozně a možná jsem tím tak zaskočená že plácáám nesmysli..ale co je to můj deníček a ostatně i můj problém tak nevím proč tím zatěžuju takovýho lidstva?je mi do breku tak si to musímm všechno necaht projít hlavou,,,strašný lidi, to bych vám nepřála i když jo máte pravdu jsou horší věci než truchklení malůý holky která je zvyklá každej pátek trávit se svým srdíčkem...no tak to tenhel pátek prostě nebude