tak to vyšlo smlouvu máme podepsanou a budu se stěhovat od června do jihlavy ..nevjětší paradox tohodle bydlení je že budu bydlet v 3+1 s mým bejvalým-jarinkem (jakej bejvalej když se mi z něj pořád klepou ruce) a s jeho bráchou ..každej na svým píšečku za svou svobodu...ach jo nejspíš se tímhle zničím...vidat ho s jinou ...asi jsem stále ještě nedospěla k tomu abych se uměla pořádně rozhodnout...s lukášem to už skončilo (ono to ani nebylo nějak vážný jen sme si rozuměli a vyhovovali) i když za ním občas jezdím nic k němu necítím jen kamarádství jeho některý vlastnosti se nedají snášet..nejsem samozřejmě dokonalá spíš bych na sobě měla hodně zapracovat ale já stále věřím v to až se jednou jaris vyblbne tak třeba pochopí moje slova..přemýšlela jsem hodně kolik jsem toho tady napsala...a nic nebylo tak silný jako jedná láska jediná k jarinkovi je to osůbka co mě neuvěřitelně přitahuje (ta je ho božská prdelka) milovala bych se s ním denně až do vyčerpání a nejsilnějších momentů, ta jeho mužná postava vysoká a oporná...ty oči ruce rty lalučky jen ho vidím celá se chvěju toužím po doteku jeho rukou po obětí v jeho náruči po slovách co mi psával co mi říkal po tom všenm co jsem s ním měla společného...a ted paradocně zase po roce jdu s ním bydlet...nevím proč tohle si nezakážu..sice hraju silnou hrdinku jak sem nad věcí ale jsem v prdeli jako by to bylo včera co sme se rozešli přijde mi to čertvé neukončené takové nadějné...ale realita je jiná milovaná osoba mě nemá zrovinka v lásce to krásný kdy ještě za mnou jezdil přesto že jsme spolu nebyli pomynulo...pamatuji si jak přijel s křepim za mnou na babetě, před německem jak sme u nás několikrát byli a naši si mysleli že je to zase ok, na moje narozky, na vánoce přijell svým autem na silvestra mi volal že chce  být moc se mnou v ponorce mi řekl že mě má rád...a pak.....najednou dlouhé pípání nic...žádný sms žádný kalby žádný milovaní žádný naši nic je to všechno víc než pryč at se snažím jak chci (chyba měla bych se konečně sebrat a naučit se být silná a nedávat najevo to co cítím když to není opětované) ale on už na mě nereaguje....mrzí mě to kolikrát brečím..já ho opravdu celou duší miluji miluji ho miluji jak nikoho už nebudu člověk tak opravdu z lásky má rád jednou možná dvakrát....je to nejsilnější cit v mým životě...nedokážu zapomenout nechci....dostávaá mě každá zpráva o něm má jiné krásné lepší...na mě už si ani nevzpomen...minule jsem stála na hradbách a koukala tím směrem kterým jsme chodili kam jsme šli když jsem ještě byla s pindou jak visela ve vzhuchu ta pusa před bytem....je to tak dávno a já pořád cítím jeho tlukot srdce...dojímá mě to kam chodí s kým spí na co myslí? je to osůbka pro mě nejvzácnější na světě...víno dvě sklenky lehká košilka....tolik si přeju a nevěřím v nic jiného než v jeho...v lásku v upřímnost v toleranci já ho miluju víc než svůj život....já vím pro jedno kvítí slunce nesvítí ale třeba mě někdo chápe nekdo komu se to taky stalo já si nemůžu pomoc sem malá holčička zamilovaná stále..já chci strašně vrátit čas