když se zamyslím nad tím co jsem za dva a půl měsíce pochopila a dokázala zůstanu záhadně viset v jednom bodě...ach jo ani ne za dva měsíce končí pohádka o krásném bydlení a nádherném vztahu chce se mi brečet chce se mi řvát chce se mi zůstat sama kde sou ty zápisky plné srdíčke plné lásky a pohodové nálady vracím se ještě víc zničená než s jakou nadějí jsem se tam stěhovala říci mi někdo že to je jen proto aby si jarda dokázal že na to nemá nebo že si to chce jen vyzkoušet tak do toho nedám ani flock a nemusím se stěhovat zpátky líbilo se mi tam celkem klidný prostředí, škola z kopce dolů práce co by kamenem dohoditl prostě všechno strašně ideální... no a najednou to po velké hádce / to jsem nikdy takhle nezažila to se nedalo vydržet/  tak je definitivní konec nějakého bydlení zkysnu zase SAMA  v ústí prdeli zasraný bez hospody a bez nějakých lidí na kalbu bez všech zase akortá denní rutina v tom přijít domů škola popř. práce a co malá kája žádný zážitky žádný krásný západy slunce braní za ruku žádný koupaliště žádný kalby žádný nic společnýhopposeru se tady doma.... pochybuju o tom že přijde se slovy miláčku miluju tě pojd támhle uděláme tohle a podobně  vůbec nehrozí...kredit si taky nedobije takže spojení a zamilovaný sms hovory žádný a jenom sliby bude to dobrý budeme se mít rádi jako dřív to těžko už mu nevěřím vlastně nevidím žádný smysl tady v tom chození neváží si mě a přitom spousta lidí mu říká že jsem docela hezká holka přpíjemná hodná a co on on na to sere
ignorace, slzy,pláč, sprostá slova, mlčení hádky žádný udobřování nic nic nic nic prázdno smutek úzkost prostě to tu musím říct naplno na co si lhát a předstírat jak všechno je ok není a myslím že s ním už ani nebude...plánovala jsem si hodně společný bydlení škola  chození za ruku spousta sportu výlety večeře samozřejmě všechno platit napůl aco a nic..
chodili za mnou kamarádi viz péta s pindou monča sestra....nikdo jinej aby se mnou chodili ven aby mi pomáhali naslouchali aby byli blízko....patří jím nenahraditelný díky moc ani slovy to tu nebudu psát...
a co moje láska šla mezitím doprdelky odešla jarda se změnil jsem jeho samozřejmostí ničím nepodstatným co odloží a někdy časem se vrátí až se mu začne stýskat ale já nejsem na to dělaná sem moc velká romantička a pochybuju že se mu někdy stýská a ted jak se odstěhuje za polnou mu možná už ani nebudu připadat vzácná ve smyslu toho že sejde z očí sejde z myslia to já nechci pořád věřím že se to zpraví že se budeme zase milovat a každej den nám přijde jakobychom se do sebe znovu a zas zamilovali jo kéž by ubijí mě poustět si starý videa kde mě může láskou sežrat kde jsem jeho beruškou kde jsme zamilovaný kde jsme štastný...kde ty dny jsou kam se podělo to kouzlo...tolik bych si přála aby se to po dovolený všecinko zlepšilo proč to nejde proč? prosím já to chci zpět jsem z toho hotová nic mě nebaví nic nemůžu dělat den co den se s ním hádám a to se s ním vůbec nevidím je ignorantskej je namyšlenej nenaslouchá mi neví co cítím ani ho to nezajímá jediný co ho zajímá  je on sám jeho osoba jeho pocity jeho činy...
pamatuji si na den kdy se rozbrečel kvůli mě na jeho narozeninách protože jsme se pohádali a jemu to bylo lítokdy mi psal nádherné sms věřím svému srdci dej mi šanci...myslela jsem si naivně že je to napořád...den co den to samé hádky žádné výlety procházky nic prázdno jenom když něco potřebuje tak tu sem...mrzí mě to všechno a hodně mě to bolí takhle snad ani nebolel rozchod s vítečkem nebolelo to a ted to bolí kde je ten starej úžasnej jarinek pro každou srandu pro každou chvilku strávenou se mnou kde je