někoho koho milujete se s vámi rozejde téměř bez východzí situace...a po půl roce rkásný a perfektní lásky se s vámi ani nedokáže sejít a dva měsíce vám dává nadějě takový ty orpavdvodý ale jak bych řekla jsou to pouze vzadní vrátka v to že někoho ten dotyčný má jistýho a tak kouká po nových možností a popřípadě se vrrtáíí..a mezi tím s vámi zametá jak s loutkou všechno tolerujete necháte se ponižovat protože láska je kurva a je slepá a milůovat někoho kdo vás půl roku taky milvoal je jednoduchý jen je těžší zapomenout nejlíp všichni víme že to kolikrát prostě nejde a já ani anechci..na co?jen prostě musím anjít nějakej východzí bod kterýho se začnu držet protože jestli se furt budu držet toho že se vítek ke mě vrátí tak se nejpíš moje lod brzo už potopí...nechápu to asi jsem životem nepoučená a enchápu jak někdo si může hrát na něco co nejni vítku nejsi tak drsnej jak si ted hraješ si spíš jak malý dítě který neví jeytli chce čokoládvou nebo valnikovou...víš byl si vždycky rozhodnej a vím že ted v tu nejtežší chvíli si hlavně ovlivnitelnej řečma ale na ty co ti říkám já nedáš zapomínáš ignrouješ má to pro mě cenu? taky jsem jen člvoěk a mám svou hodnotu a pod tu už jsem dávno šla nevím o co ti jde víc ale mě už jen o to dostat se z toho vím že si na tom taky šptaně a dost jen to skrávýš a tojá neumim můžu říct naplno že jsem zoufalá že jsemv prdeli s citama že neumím bnejt tak už zlá že se všechno změnilo jen je to na tobě a to si myslím že je ta osudová chyba...proč řekni mi aspon dva důvody proč ne?