překvapuju hlavně sama sebe kolik trpělivosti a ovládání už jsem překonala...mám prostě trpělivost t vítkem a tolik záchvatů ze zoufalosti jsem už v sobě nechala vydusit..prostě někdy mě to chytne a mám sto chutí prostě se vším tímhle skončit a už se netrápit myšlenkou nebo tímco dělá nebo proč nepíše...ale pak si řeknu lucí si silná a rozumná holčí tak to zkus vydržet a zkus bojovat i s tím s čím bojvat nejde a neboje to obtížné..život není jedocuchej ale já pořád jaknaivní holčí věřím tomu že on tu sobotu bude chtít přijet...kolik promarněných dnů kolik bezesných nocí kolik slz kolik trápení kolik nejistoty stojí ti to za to? jo stojí a moc jen aby to stlo vám obouma za tolik kolik to stojí tobě