je mi z toho tady smutno nejvíc se těším na den kdy konečně jednou a pro vždy vypadnu z baráku nesnáším ty denní hádky to křičení ta bezmoc a prošení se ...nejradši jsem v práci kde mám od těhlech věcí klid (konečně nastaly měsíce kdy bude líp s pěnezi) tady se háda každej s každým a nemůžu nic říct o nic poprosit ani se snad vyspat o trochu dýl než je zvykem hned sem za parchanta co nic nedělá a mohla bych už táhnout z baráku slyším to obden a to ani nemusím být vzhůru mrzí mě to mám to tady 19 let nejraději prostě můj pokojík a sním spojené ty zážitky vzpomínky a to všechno nechce se mi jít pryč a pochybuju že jako sama bych to někde zvládla to by chtělo mít kámoše kterej by do toho se mnou šel nebo kámošku...alesestra za rok vypadne do prahy s jakubem a já půjdu leda do prdele jako se vším...nechci tu říkat a psát co se mi ještě stalo abych nebyla k politování protože nechci aby mě někdo litoval ale sere mě to hodně a určitý věci teda nejvíc...mám chut se opít a aspon na malou chvilku zapomenout na všechno co se tady děje..co se se mnou děje..sem jak malej fracek nevyspělej pořád bych dolejzala za jarinem...nechápu to ukázal mi šštěstí ráj v pěti vteřinách a pak najednou mi řekne že mě nechá..nechápu to do dnes byla jsem tak štastná vzal mi to poslední na co jsem se těšila....a ted? jenom zkurvenej ples kde stejně nebudu za žádnou donu lady princeznu ...mrzí mě další věc...( jo prominte mi že jsem se prostě potřebovala vypsat z toho ale je toho na mě moc takže si píšu deník )
s petrem sme byli vždycky nejlepší kámoši všechno sme si řekli podnikali jsme spoustu věcí a najednou mi ani nenapíše nezavolá a to už jsem mu volala i já co s ním je....seru na to blbá na dvakrát nebudu vrátim to co dlužím a končím s tím nejsem přeci taková kráva abych se jětě někoho prosila....nejspíš vím co ho sere říkal mi to jarin (radno věřit) ale co já na to seru připadám si za dobrotu na žebrotu a to se vším.....
měla bych začít u sebe odstěhovat se (taky to udělám jakmile to půjde) uspořádat si svoje hodnoty a hlavně užza nikým nedolézat nenechat si ublížitdost to boli jsem zralá na záchranu samy sebe....potřebovala bych toho sem napsat víc ale nekterý věci nebo činy se do těhlech písmenek schovat nedají nechci lhát ale pravda je hnusná
možná až jednou se mě zeptáš a já ti odpovím : já tě stejně měla raději ...jednou až jednou