tak aby spousta věcí byla jasná a nemusela jsem se s nikým hádat... ano existoval člověk pro kterýho jsem žila a milovala víc než sebe, a taky uznavám že svou povahou a nepoučenou zkušensotí jsem si svůj vztah zničila....hluboce a nejvíce jsem toho litovala...nikdy víc už mi nebylo odpuštěno, a taky jsem se s tím naučila žít a vzala jsem si z toho to nejcenější....víru v to že lidé kolem mě jsu duležitější a existuje spousta lidí kteří mi svou lásku vrátí, nelituju ani jediného okamžiku který se mezi námi stal...byl to krásnej vztah poprvé v životě jsem byla zamilovaná..strašně moc.....a pootom i když se to těžko přiznavá nás to změnilo oba dva....v něčem k lepšímu v něčem k horšímu, přestali jsme si psát zaali ignorovat, a ztratilo se i křehké přátelství ...možná se to tak mělo stát abych si začalavážit věcí zcelajiných než jen samotný sebe...přiznávám s odstupem času že jsem se chovala hnusně..byla jsem zlá viděla chyby tam kde nebyli a dělala dusno kde bylo krásně..nepoučená a vlastně taky z toho jak se lidi chovali ke mě....i po rozchodu jsem dokazala milovat toho samýho-vítka...věděl to, věděla to iveta věděli to všichni a až někdy otravně možná poniženě nebo litostivě jsem to chtěla vrátit.....a pak se stala věc nečekaná možná pro mě nová nevím, ivet s ním spala ...neměla v sobě kus hrdosti aby vitkovu tuouhu odmitla...a podala se chtíči....a po pár týdnech mi řekle před svědky že vítka nesnáší za to že si našel holku a ani se jí neozval že je to kretén---kdybych měla digtafon tak to celý nahraju aby všichni mohli svoje chyby slyšert.....postavilo se za mě hodně lidí...a samotná iveta mi řekal nebudeme se o vitkovi bavit...nedokazala mi říct co to bylo proč, dozvídala jsem se to postupně a ani ne od ní....bolelo to, nevím proč když už jsem s ním nechodila...ale ted když se to samy stalo daše my taky nej kámošce tak to vidím a vidím co dokáže zloba a pocit nechuti a tu já citila..spusta lidi by se vysralo na to někomu něco odpuštět to když s někým spí ale já se přenesla sama přes sebe a odpustila s tím že mi enbude tvrdit že byl pro ní vždycky víc ...důvěřovala jsem jí a ona podrazila moje sny....pořás a stále sjem ji měla mocinky ráda...ale dělala chyby který se už přehlížet nedají....ani já sama nejsem dokonlaá mohlabych povyprávět o pricipu mých vztahůů....ale mezi kammarádkami je to jiný... nedokáž přenýst přes srdce že nepřijde a nezapomene na něj...říkám to asi pro to že ho stále někde tam hluboko mám stejně jako všichni tam někoho něvědomky chrání...a ted mě to nejvíc mrzí iveta nemá v sobě hrdost kterou by potlačila o že mi ubližila ztrácíme tak 3 roky perfektního vztahu přřátleství,je ji to jedno, bude si stát za tím a o vítkovi se mnou mluvit nebude...nikdy....vitku vím že se oho stalo hafec ale stálo by za to spolu mluvit bežně bez okolků..normálně...jinak asi je to všechno co jsem chtěla dát do pořádku, moje segra je láska mje stejně tak jako je můj pes....sou tyhle lidi pro mě vším,víc než kdokoliv jinej,a i určitá skupinka přátel je pro mě dost.....nechci nikomu už nikdy ubližovat ale nenechám si srát na hlavu že se scházím s někým koho kamča zná...ne tímhle si podrážet nohy nenechám..a možná kdo ví at si ho nechá nebudu bojvota nebudu vest hadky nebudu...nechám jí ho a všem kteří prostě chtějí to samý co já...a pak až jednou se iveta zamiluje a někdo jí moc ubliži tak možná tehdy dospěje....je jí 18a nedokáaže udržet své pocity na uzdě, měla by se víc učit a přemýšlet nad hodnotami života,zbytečně lehkomylsně si nenechá poradit...nezažila to neví to...nechci soudit nechci lhát nechci se hádat enchci...chci si žít sama v bytečku plným lidí...a možná i časem přijde láska taková ta která mi bude stát z a to všechno snášení a já se zamiluju...vlastně ve svém životě miluju dva kluky...je to jednoznačně marek..ten zůstane byl a bude...a i vítek každého jinak a hodně ale nedosažitelně....i když marek a 12 let známsoti a všeho poprvé je něco víc...přála bych si zase najít kluka se kterým to bude krásný a pomůžeme mi...miluju své přátele hodně moc protože mi pomáhají zvládat v 16 krpatíko složítejší život...a jsem ráda za každý úsměv...je mi sice lito že lukýn kterýho jsem chtaěla snad i pořád chci nemá zájem asi....mrzí to ale každým sraženým dolů, se člvoěk posili a jde zas dál.....vitku přeju ti aby si v životě našel štestí a dokázal si někoho znovu milovat tak jak si miloval mě a já milovala tebe, ivi chci aby si doděla školu nehulila a našla si kluka zklamala se a znovu se zamilovala nakopal tě život jináč než si ted myslíš a potom si přišla a stala se z tebe rozumná holka co umí uvažovat o svýchživotních hodnotách a dbala na důležitosti situace, a nebyla tou malou pubertální holčičkou co se přiblble směje všemu, kouří že kouří okolí a dál o snad znáš....verunko segruško nejmilejší kdyby s kubíkem tak napořád....miluju vás oba a děkuju tobě nejvíc....maro a ty jako poslední z týhleskupiny lidí..víme svým stále to v nás je a já si moc přeju at přijde den kdy se z tebe stane chlap co opravdu myslí tak jk cítí,...si fajn a mám tě nejvíc ráda a ty to víš....a vám os tatním nezapoměla jsem vím co ve vás mám a kdybyste kdykoliv co potřeobvali stačí říct ráda pomůžu..mylsím tot ted uřpímně...
jestě si k sobě najít nějakou dušinku a láskou ukončit tenhle deník tečkou....