nějaká deprese prostě špatný počasí a k tomu jsem nemocná a mmám čas nad sebou přemýšlet a zase se mi vrátili moje staré vzpomínky já sem asi děsně naivní když si myslím že se vztah s jardou vrátí...ale ono to bude asi trochu jinak on mě k smrti nenávidí nikdy jsem nepochopila proč a já ho zase prostě mám hrozně ráda je to jediná osůbka co mi takhle učaroval s ním to bylo jiný i když sme se pak už jen hádali a udobřovali sexem a dělal spoustu chyb ke kterým se nechci vracet zanechal ve mě něco krásnýho každej den bych chtěla bejt s ním a dost to bolí že on všechny city zahodil a rozšlapal nebere mě je mu jedno co mi je nikdy nemá na mě čas jen se hloupě vymlouvá aby mě nemusel vidětpěkně mě to sere najednou jsem byla fakt na dně s těma rodičema a tak všechno a místo toho abychom se třeba viděli a nějak to pořešili potřebovala jsem si s nikým promluvit tak mě odmítně kvůli svým podělaným kámošům prej mu dělám ze života peklo no a další věc když sem s ním chtěla spát tak mi řekl no já to sem radši ani psát nebudu nestojí tenhle krásnej deník za takovej cinyzmus on je svým způsobem grázl ohromná svině na city nedokáže si ničeho vážit užívá si wsvýho chlastu a kamarádů trávy a papíru bez auta a kalbiše prostě holky pro jednu noc a tak nedokážu se ted do nikoho zamilovat problém je totiž hned tady na začátku s jardou....stojí o mě krásnej hodnej kluk má auto barák všechno co jsem si vždycky přáala....stojí o mě kámoš kterýho jsem neviděla 6let hodnej kluk uplně skvělě líbá to znám zdřívějška a taky má byt a nakonec o mě stojí i jiní ale nechci to tu zvěřejnovat kvůli anonymitě no a já trubka že jo brečím do polštářů  kvůli tý svince...nemůžu za to a nemůžu si pomoc nestydím se za to co cítím je to silnější než já ..zdává se mi že na moje narozky přijde  a donese mi kytku uvědomí si co pro něj taky znamenám a my budeme spolu a bude to lepší prtoože už se dokážeme pochopit bude to prostě stát za to-...kéž by...už by to nebyl vztah plnej hádek ani ničeho podobného věřím tomu že bychom oba napravili své chyby a asi v týhle iluzi budu žít ještě dlouho prostě ho chci a nevím jak to udělat aby něčeho litoval aby mi dal šanci....je to sice ponižující že se tu prosím člověka co na mě sere horem dolem kdo mi ubližil citově slovně i jinak kdo mě podvedl a s lhostejností ukončil náš vztah je to naivita moje ale srdce si nevybírá...všechny deníky jsou o něm všechno je uplně jiný opravdu s každým vztahem pochopím sebe a najednou jsem zjistila že opravdu nic nehledám já ho mám plnou hlavu...a on má plnou hlavu sraček...
koukala jsem na staré psané deníky taky na 15.9.07 do mých sešítků...bylo krásný ráno slunce se probouzelo a na hradbách sme si koukali do očí nikdo tam nechodil a jarin mi celých 5měsíců odolával nechtěl mě ani nikdy políbit a tenhle den se tomu všemu podal a bylo to užasný přišel mi jako dospělej muž byl něco víc...a od tý doby až do 16.11- lépe řečeno do mých narozenin jsem o něj bojovala...a pak vyslovil to krásný miluji tě...zatočila se mi hlava...koukala jsem i na videa z mých 18. narozenin na jeho ruce tělo (sem fakt jak malá co to dělám) jak sme spolu tancovali jakmi donesl velkého medvídka byli sme tam spolu a pro mě neexistovala víc...zamilovala jsem se jak nikdy a drží mě to do dnes boužel k moji smule pamatuji si na každej večer co jsme byli spolu když přijel na vánoce jakou radost měl z cd které jsem mu vypálila všechny videa mě ohromně dojímají sem nějaká přecitlivělá prostě si nemůžu pomoc a ještě jsem na praxi kde on pracuje dělá praxi všechno...naštěstí ho nevidím prltože bych z něj byla uplně v prdeli jako minule takových pocitů jsem nezažila na rozdávání prostě jen dvakrát v životě mě tohle uplně bez vymýšlení potkalo takový silný to byl a to jjsem ho jen viděla na pár sekund a uplně se mi zatočila hlava...já bych pro něj žila on sice za to nestojí ale já si myslím že se změni...a možná jednou nás osud zase svede dohromady...možná se potkámě na stejné škole možná jednou...jo jenže jesti chci nějaký měsíce takhle trpět kvůli někomu kdo se mi ani neumí ozvat a ani na mě nemá čas když potřebuuju je asi hloupé...myslím že toho jednou budu litovatubližil mi jednou ublíží zase a asi nejvíc tím až přijde a řekne já mám holku kterou opravdu miluju to mě položí....nemůžu si prostě pomoc i když nesmím mám ho ráda i když s ním sním jenom o něm...všechny tyhle dny jsou prázdné a šedivé můžu dělat cokoliv jiného ale myšlenky na něj mi to připomíná pořád a vzpomínky fakt bolí a u toho se vždycky mi začnou kutálet slzy z ničeho nic... mrzí mě to všechno co se stalo a chci věřit v lepší zítřky..no to bude přesně za 14 jedu do německa sme jediný 3 táci kterří ještě pojedou pak už ne kvůli praxím...no aspon budu moct přemýšlet...doprdele zase o něm....proč si tohle on nečte proč tohle neví proč si pamatuje jen to nejhroší na mě...?..