nikdy mi nebylo hůř nikdy jsem nebylavíc životem nafackovaná jako ted nidky mi tolik nechybělo to jednoduché pohlazení nikdy jsem tolik nebrečla jako ted prostě mě život podráží a nevidí mou snahu změnit to snažím se ze všech sil a ani lidé mi nejbližší to neocení myslím tím přirozeně jen jednohoo to víc vás to pak poráží a zvednout se a jít zase dál je někdy kolikrát těžší než říct promin než odpustuti vždycky je co a naučila jsem se dávát druhý šance lidem co mi ublížili někteří jsou nepoučitelní jiný si toho váží..a kdo si bude zase jednou vážit mě..seru na vaše keci já si nikoho jinýho hledat nechci a nebudu člověk nemůže být s někým jen proto aby nebyl sám já miluju a moje srdce tohle prostě chápe jinak než si asi všichni myslí jsem v totálním citovém konci a věřím tomu že 27 mě to zkolí nejvíc a já budu sama stát tam uprostřed sálů a brečet breče brečet...jak moc nebudu dál jestli vítek nepřijede tak už pro mě nemá cenu žít je to blbý že to řeknu ale bude to jednoduchý dostanu otravu krve alkoholem a umě to nebude zase takvoej problém...jsem máslo neumím chlastat a nezvrazzet.. bolí to moc a o to víc když miluju a nevím jak to bude dál továs tak neuvěřitelně zranuje a ubližuje..pomoc opravdu je to zoufalej citeček kterej enví kam dál..vítek aníi nechce strávit odpoledne v zoo mrzí mě to moc je to fakt ale mrzí mě o to víc že to nedokáže pochopit a hraje se mnou tu špinavou hru dál..