žila jsem v pohádce toho že můj milovanej princ jednou přijde a já zse budu moct pohladit tu krásnou tvář jariskovu .já jsem tak hloupá a měla bych s tímněco dělat ale nejde to zkoušela jsem zapomenout a nedokážu to protože já nejspíš asi nechci..ale on si ted našel novou slečnu a každej z nás máme jinej práh bolesti jiný hodnoty cíttění a tohle mě sebralo..já vím dělám taky chyby a ne malo opravdu sem se v rolingstone vyznamenala můžu se jen stydet ale já se nedokážu zamilovat měla jsem už tísic příležitostí a teed to taky vypadá s jedním borečkem nejvíc dobře je fajn s lukášem si rozumíme hodně co se týče vztahu a souznění bydlím tak napůl u něj ale nepřišla láska ani zamilovanost a ani nepřijde v mým srdci je jen jedna krásná tvář jedno silný pouto...a to mě nechce, našel si slečnu která zase nechce jeho..nevím proč nad tím tak přemýšlím asi proto že potřebuju bydlet sama a sním se mi bydlelo nejvíc dobře byli jsme naladěni na stejnou notu bylo to férový...měla byxh toho už opravdu nechat a jít sama do sebe srovnat se finačně a zůstat sama hodně dlouho na to abych dokázala pochopit že je konec krásných snů a musím začít žít realitu...chybí mi jarinek je to smutný ale je to tak..pořád je ve mě naděje že se ke mě vrátí....snažím se mu vyhýbat nesnesu jeho pohled klepají se mi ruce  pořád cítím zvýšený tep...není to fér...vůči jiným