už pěkně dlouho jsem si nenapsala žádnej dlouhej deník..nevím asi ve mě zůstala prázdnota..samota a ničivý pocit toho co nemámnemám lásku komu dát, a ten komu patří jí ignoruje..najednou citím že se změnil, ale ne je jen víc ignorantní, ledovej, a bez přístupu..nedokážu momentálně asi nikoho milovat..uvažovala sem že bych udělala vážně velkou akci ale asi by mě stále veškerý mje finance a pak by to stejně k ničemu nevedlo pozastavuju se nad tím principem, je mi to líto, je tohle už proste neunostná situace, pomoc nebo se vážně utopím ve svým žalu..jde to se mnou z kopce a vítek si nenechá nic vysvetlit..kdyby se mnou aspon mluvil ...jsem zoufalá už to budou tři měsíce, žádná známka toho že bych mu chyběla nebo tak ani kousek citu stal se z něj led a není možo návratu..na co jsou všechny zbytečné naděje?na co je tohle?proč?malá holčička co nerozumí světu nerozumí lidem nerozumí vítkovi nerozumí sama sobě..