bývala jsem s pindou tak strašně štastnej pár a byla jsem vždycky tak zamilovaná a snad si myslela že je to ten pravej-...ale najednou je to jiný...nevýdáme se nepovídáme si nezažíváme věci bláznivý a zamilovaný nejsme spolu a tudíž spolu ani nespinkáme...po 3/4 je to strašně smutný je mi toho tolik líto a někdy i pláču a nevím proč když jsem si to vinila sama pro lásku ke svoubovi...je to strašně zamotaný milujeme ty kteří nás odmítají a odmítáme ty kteří nás milují..já versus pinda se svoubim nevím proč se to tak strašně změnilo najednou sem pocítla něco ke svoubimu a úplně ze mě vyprchala láska k pindovi  a přitom chudák se snažil a dával mi lásku nechápu proč sem si toho nevážila najednou jsem zatoužíla po svobodě volnosti úletech flirtování a nějak se tomu neumím bránit...stará láska nerezaví viz Marek..viděla jsem ho děláme spolu autoškolu a jsme si tak proklatě blízko kdybych chtěla můžu ho mít už jen po jednom randeti Marka znám a vůbec se nezměnil ale proč teda usiluju o svoubiho a odmítám pindu? neměla bych tohle vůbec řešit možná si i najít kluka staršího co mě od těhlech věcí dostane ale proč když chci být sama proč tohle všechno jsou to jen hry a pokaždém kole následuje další prostě nevím co mám dělat nejsem na peníze ale když celej měsíc s klukem nikam nejdete nic nezažijete a pořád slyšíte to samyý máma, peníze bydlení tak z toho zotročíte..nevím co dál nevím proč nevím jak nevím a nechápu normálně si asi dát klídek od těch dvou připadá mi že z nich  mám fakt ponorkovou nemoc nebo co vubec mi nesedí když jsou spolu když sem s nima nic mi nesedí pro mě je ted hlavní udělat autoškolu a dobře dodělat státnice pak následují další cíle všechno chce čas posilovna solárko krása a hlavně já...co je přednějšího krom mojí rodiny? škola a to nástavba v havlíčkově brodě..seru na celej svět chci bejt svá a zůstat taková...