poslední dobou se mi všechno sere.. "odejdeš li zlomíš mi srdce zničíš můj svět a zabiješ duši" tohle mi řekl jjednou vítek a já si ted tak připadám...pinda mi řekl: luci nechci aby ti nikdo ublížil a vždycky tu budu pro tebe a když mám problém a nevím jak dál tak mi řekne nezajímáš mě nezajímají mě tvoje pocity já mám svůj svět a jsem dospělej...hahaha...jak co a jak pro koho dospělej...mrzí mě to na něj jelikož jsme spolu něco prožili a najednou se ani nebaví..nestojím proto bejt jeho kamarádka druhá věc...vždycky jsem si přála byt mít ho vybavenej podle svýho dojít si nakoupit udělat si večer čajík a jen tak se mazlit s klukem...to byl můj sen co jsem si nedokázala splnit opravdově a ted když už bych snad mohla...co se nestane... Jarda....ale ne Valenta ale Svoboda najednou stojím před hranicí velkého světa a nevím jestli jsem na to připravená...protože já hledám lásku velkou stálou dokonalou důvěrihodnou a plnou pochopení ...a i když je náš "vztah" ještě v plenkách a všechno to začíná tak si to představuju jinak..aspon vždycky to tak bylo a proto mě mrzí že je to ted jinak...chybí mi taková to oboustranné nadšení..vždycky jsem si přála kluka vysokýho hnědookýho tmavovlasovýho co pracuje a může mi dát lásku pochopení a budu si s ním plnit sny..ale stalo se to co nedokážu ovlivnit zamilovala jsem se do kluka světlýho s modrozelenýma očima co ještě něpracuje..ale přesto ho moc miluju a to je mu asi málo...teda nevím neměli jsme čas o tom ještě tak nějak mluvit ale já si náš vztah představovala takhle...(kdyby nebylo jeho soucitnosti ke kámošům je to jinak a já to vím)
chodit s tím klukem ven, dělat bláznivý věci smát se líbat mazlit spinkat řešit problémy umět se jim postavit popovídat si jezdit na výlety chodit pařit společně s kámošema..nevím co ještě a proto je pro mě strašný ( a já se v tomhle znám) když jarinek mi ani nedá pusinu na uvitanou..já se na něj včera ve středu nejvíc těšila na praxi jsem nemyslela na nic jinýho než na to že budeme spolu i kdyby mlčky tak prostě spolu nešla jsem kvůli tomu ani na autoškolu (a to probíráme to nejtěžší co nechápu) nevyčítám mu to ani mu to nechci předhazovat (jak taky když pán bůh zavelí a všichnii se skloní) ale vztah je něco jinýho  a nakonec mě vlastně odbyde větou nechci a nebudu se chovat jak pinda..a ted nevím co si o tom mám myslet protože pinda se ke mě vždycky choval krásně už od začátku dal mi první ruku pusu a řekl miluju tě a věděl že nám to dlouho vydrží a neřešil jestli jo nebo ne byl si tiím prostě jistej a tohle postrádám nejvíc u jarinka neustavičně mi předhazuje co budeme dělat až spolu nebudeme a co ten byt...jak kdyby na tom ted nějak zálěželo když sme spolu ani nezačali..púrostě jsem asi naivní vesnická kráva co si myslí že jarina jednou dospějě(momentálně je mu dneska 18)a přijde za mnou vezme mě za ruku a nepustí jí jenom proto že nějaký holky ze školy jdou a jedou po něm...nechci žárlit ale opravdu už nevím co mám dělat já mu třeba věřím že mě nepodvede to on je na to zase jinej o to nejde ale vidět a slyšet která holka se mu jak kde libí a kdy kde co a jak....se mi nelíbí a pak zakončení větou: co budeš dělat až si najdu holku vím že mezi námi existuje něco mezi nebem a zemí ale přestávám si úplně už věřit a radši si nepředstavuju jak mi napíše sejdeme se a bude chtít abych byla jeho princeznou...nevím co si o tom mám myslet nevím co mám dělat nevím co mu mám říct nevím jak se mám už chovat aby to nebylo ůšpatný nevím..mrzí mě to nejvíc že s ním není řeč..denně o sobě přemýšlím a vždycky dospěju k názoru že můžu být sebe víc milá hodná ale stejně to k ničemu nevede...další nejlepší hláška: na mých narozeninách chci být sám nechci aby si pinda myslel.....a mohla bych pokračovat v takových věcích...jestli mě nemá rád natolik aby se mnou byl má mi to říct hned do očí protože jsem z toho zoufalá...miluju ho k zbláznění a nemůžu si uživat lásku občas brečím (vím je to ubohý)ale nic jinýho nezvládám dala byhc za to ted všechno abych s ním mohla být...a takhle jeto furt stejný...ze dne na den..a ted už jenom čekám na to co se zase supernovýho dozvím na jeho narozeninách..co mi řekne o čem přemýšlel proč se mnou nemůže nebo nechce být...tohle asi nikdy nepochopím když se dva mají rádi.....kdo nežárlí nemiluje..nabízet přátelství tomu kdo chce lásku je jako dávat chléb umírajícímu žízní
miluju Jardu Svobodu sem do něho blázen a chci mít plnohodnotnej vztah se vším všudy s krásou i nesnází s rájem i problémi chci ho mít celičkýho bez předsudků bez toho aby byl ke mě lhostejnej..nechci aby se měnil je férovej a je svůj ale jeho chování vůči mě...jestli spolu oficiálně chodíme tak to dokaž jestli to ted čteš dokaž mi že mě máš rád a že my dva k sobě patříme a bude to všechno krásný...chci být jeho princeznou kterou vezme za ruku a řekne miláčku miluju tě...nebo pojd půjdeme blbnout ven blbnout a mazlit se a řekne je mi s tebou fajn každičký den čekám na to jeho vyznání každičký den doufám v to že my dva nebude jen slovo ale cit.......