dneska jsem se probudila do rána šedivého a smutného, listí opadalo, venku vál chladný severní vítr a já se rozhodla proběhnout..jen tak se nechat unášet myšlenkama běžet kousek i dál běžet s lehkostí dnešho dne...
vyvětrali se mi myšlenky a pozorovala jsem usínající přírodu...strašně se vždycky teším na to ráno až se probudím a bude lehce padat sníh..nebo na večerní procházku kdy sou vidšět jen lampičky světýlek a v nich jsou závěje sněhu a já do nich pokaždé s neuvěřitelnou lehkostí padám  a mokré vločky mi padají na tvář...miluju to období před vánocemi...všude to voní cukrovím a skořicí voní to tím očekáváním tou pohodou a tím že sou si lidé blíž...teším se tenhe rok na vánoce...a jestli budu s jariskem chci si udělat nádhernej den před vánocemi večerře svíčky dárečky mazleníčko procházka...takovou pohodičku jenom prostě tak..