jsme u nás doma a já ani neumím vyjádřti jak moc jsem štastná...nemůžu se nabažit toho pocitu že je zase se mnou a mám ho tak blízko k srdci...ale tak trošinku michybí ty jeho krásná slovíčka...do sms mi píše věci krásné nad kterýma by člověk kolikrát až brečel štěstím ale tenhle víkend nic..prostě mi připadá jako by ho to už přešlo? a pporom mu šlo jen o to se se mnou vyyspat nevím jak to je dá se to težko soudit enchci se hádat kvůli takový prkotině ale mě docela připadá důležitá.slyšet něco krásnýho když už se po tom týdnu vidíme..prostě mě to hrozně mrzí a trošinku to bolí že z jeho ust neslyším to co čítávám v sms... je mi to líto a přitom já jsem tak strašně ráda že ho mám zase u sebe plakala bych až štestím jak moc mi chyběl a když vím že zas odjede tak je mi tak smutno protože neslyším tu touhu po lásce...ale nechci mu to říkat protože by to ode mě znělo asi blbě ale co mam dělat...ja jsme taková povaha že jsem kvůli tomu schopná vyvolat hádku ..proč? protože mi to orpavdu schází a ve vztahu jsou pro mě důležity tyhle věci nejvíc..::důvěra, věrnost, láska která je oboustraná, něžnost, konktakt, krásná vyznání, vlídné slovo, upřímnost,,..a broučínovi chybí si se mnou povídat..je mi z toho tak nějak divně.........