udělala jsem nějvětší chybu možná svýho života zaměnila jsem si pojmy s dojmy...nejvíc toho lituju strašně mě to mrzí jsem z toho úplně neštastná a nejhorší na tom je že to už nikdy ten okamžik nevrátím takže až se mě budete ptát jak mi je nediv te se mi když řeknu blbě
neptejte se mě kde jsem udělala chybu spíš se zeptejte proč sem jí tam nechala neptejte se proč mi ttak je a nikdo nepomůže neptejte se radši vůbec protože pak bych po vás mohla vyjet jako včera po rodičích ach jo bylo mi toho tak líto...a začínám nad tím uvažovat stále víc někdy se opravdu člověk řídí srdcem ale pak zapomíná na to co je správné rozumově...nejsem zklamáná spíš zarmoucená nejsem neštastná spíš jen nanplněná očekávání sem prostě zmatená co je správné a co ne chtěla bych se rozlétnout a mít rozled nad stiuací a udělat to co je pro mě nejvíc správný a vědět že už se to nezmění..je to takovej divnej pocit jít se svým strarým přítelem na kafe a pak se dozvědět že se půjde do ponorky já a svoubí jeho nejlepší kámoš jakoby pinda s denisou křepi a tak...hustý a citím že se vostře pohádáme nebo vznikne nějaký nedorozumění...

tohle nemůže fungovat dlouho takový vztahy nejlepší kámoš jardy chodí se mnou a já chodila s jardou ...tohle ještě bude mít zajímavej konec možná je to začátek něčeho novýho a běh na dlouho trat a vítězem bude ten kdo uvěří vlastním snům a přesvědčení srdci....