člověk se má vždy řídit svým srdcem protože jediné tohle rozhodnutí je správné..existuje tisíce nejrůznějších napodobenin ale pravá láska je jen jedna nepoznáte ji hned ale až časem až časem člověk může říct toho člověka jsem miloval nejvíc a nebo toho člověka miluji nejvíc protože s ním chci strávit život a pak přijde rodina a manželství a pokud vydrží tak je to láska co hory přenáší...je to ta obrovská síla dvou lidí si porozumět dokázat se domluvit umět říct promin umět říct odpouštím ti a  v každičkém koutku srdce milovat jednu osobu v dobrém i zlém  a nenechat se zmanipulovat nějakými slovy věty činy láska je jen jednou krásná je to pohádka pocit toho co vás dělá štastnými pocit toho že přijdete a přitulíte se do naruče tuze známe je to okamžik kdy oba dojdete stejného vyvrcholení je to něco co se slovy popsat nedá jelikož každej má na tyhle slova jiný cítění je to individuální je to itnimní je to něco co vám nikdo nevezme je to cit který žije staletí

možná bych měla objasnit situaci nepsala jsem tohle pro to co se mi ted děje ale proto co cítí moje srdce a co možná cítilo nebo cítit bude..
Dlouhou dobu po tom co jsem se rozešla s vítkem (už tomu budou 3 roky) jsem nikoho nehledala nechtěla nepotřebovala milovala jsem stále jeho byl to první vztah a tím i ovlivnil moje další cítění do života napořád naučil mě milovat člověka a brát ho takový jaký je naučil mě to nejkrásnější co pěnezi se koupit nedá naučil mě dávat lásku...
a pak až jsem se z toho dostala a uvědomila jsem si že je v nenávratno pryč sem se stihla jednou porozhlédnout a byla to láska na první pohled v práci zamilovala jsem se hodně do pindy byl to spontální vztah kterej vznikl v jedinou noc při pár slovech byla jsem štastná potupem času jsem toho kluka začala milovat je hodnej je krásnej je takovej pro život ..
měli jsem pěknej vztah a zažili krásných věcí z nichž se mi v hlavě nejvíc uložilo brniště a pout tam jeho babička s tatínkem děda a fífa roman a katka trdelník a velká noční šou..je to zážitek na kterej nikdy nezapomenu je to něco na co ráda vzpomínám..postupem času ale to začalo jikrřit mezi mnou a jeho kámošem Jardou...S pindou jsme spolu byli 10 měsíců ale poslední dva měsíce jsem už věděla že jsem se zamilovala do Jardy a nastal kámen úrazu..hodně jsem pindovi ublížila hodně mu ranila jeho city které byli opravdové které byli upřímné a šli od srdce mrzelo mě to a mrzí mě to do dnes ale srdci se těžko poroučí a tak jsem šla za hlasem svého srdce
Náš vztah s Jardou vznikal za zvláštních podmínek a vznikal dlouho možná si už někteří tady mohli tisíckrát myslet že jsme spolu ale opak byl pravdou na vážno jsme začali až na mý narozeniny tedy každýho 16 je to další měsíc co jsme spolu ted to budou dva měísíce i když jsme už zažili ohromnou krizi nechtěla jsem to vzdát jelikož jsem o toho kluka dlouho a tvrdě bojovala ale někdy jsem měla už na krajíčku toho že to takhle fakt nechci...jarinek je fajn je krásnej a pozornej umí bejt i neskutečně milej ( když žehlí jak já říkám průsery) ale protože jsem už strašně dlouho zvyklá že mi kluci dávají svoje pocity najevo že mi prostě ráno přijde zamilovaná sms že mi řekne jak jsem se měla co sem dělala co bude a jak budem spolu krásný zamilovaný pohledy objetí a tak prostě zvyk a myslím si že to i k lásce patří jenže jarinek je na tyhle věci opatrnej i když mě už zná jak já říkám léta protože jsem otevřenej románek neprojevuje se tak často jak by asi moje tesknoucí dušička potřebovala ale i tak jsem ted moc štastná a zamilovaná když jaris nezlobí je to perfektní vztah nehádáme se vídáme se občásek (bych ho chtěla někdy vídat pořád) a tak doufám že mi to konečně vydrží dlouho abych pak jednou mohla říct...však víš jari co chci jednou říct...
ještě mě překvapila jariska hláška: nemůžu ti říct miluji tě když bychom se potom rozešli a já to říkal jiný holce ... je to pravda ale mrzí mě to já sice řekla už třem klukům (vítek, pinda a on) že je miluju a vždy jsem to tak cítíla prostě jsem nemohla říct že je mám jenom ráda bylo to víc amožná i to je podmětem mých špatných myšlenek na to že mě má rád mín než já jeho a že jednou za to budu hodně trpět.....a to já nechci prostě vztah je pro mě něco silnýho něco co vychází ze srdce a když na toho člověka pořád myslím tak vím že ho miluji......


trochu jsem si za psychologovala a hned je mi líp takhle to je a tak  to cítím něco ve mě je a tvoří to mou osobnost