a takový ty moje druhý lásky jednoduše sport...ale od tý doby co chodím s vítou nebyl víkend kdy bychse mohla takhle vydovádět..
noboužel co se dá dělat bydlíme od sebe daleko a tak je ejdiná možnsot se vidět o víkendu ach jo...jen se hádáme a ty naše hádky níčí náš vztah...mě ubýjí citově a nejsem schopná pak ani reagovat normálně jsem podrážděná, smutná, naštvaná, neústupná,neusmívám se,nemám radost z maličkostí...chybí mi taková ta jiskra ....zase nějaký špatný období není týden abychom se nepohádali není...a to mě děsí čím dál víc..třeba by nám ten jeden víkend společně prospěl..být každý sám a prostě si vědomit že láska není povinností ale láska ta se musí cítit a mě to pak strašně mrzí že to takhle je...
pro mě to pak ztrácí na významu proč chodit s někým koho miluju a on miuje vás stejným způsobem jako se dokážeme oba nenávidět a když se hádáme tak jsme ne)stupní a tvrdohlaví oba..nic námnikdo nevysvaětlí a přitom jsou to maličkosti malinkatý který by bylo radši hodit za hlavu..jenže tímhle to začíná jestli hcceme spolu žít a neschodnem se na spoustě věcí a nebudeme dělat kompromysy tak nám to ikdy klapat nebude...
boužel já už ani nevím co k tomu mám říct mrzí mě to..a nejradši bych si dala týden pauzu potom by nám nejpíš došlo jak moc si musíme být vzácní...připadá mi že od tý doby co víta mluvil s jardou je jinej a spusta věcí mu je najednou úplně jedno a nezybývá se s nima..jednou bych chtěla slyšet co mu jrada řekl tak převratnýho že je víta jinej a citím to z každýho jeho výčitku nebo když se hádáme..je jinej a stačil k tomu jeden rozhovor..tím pádem nevím co by stačilo mě k přesvědčení o určtit věci...
taky poslouchám hlas svého srdce a ne rady jiných tak nechápu proč na toho jardu rolik dá?????????????????vždyt mi někdy připadá že se mi jarda snaží ten vztah zničit nebo že mu nějak nesedím?
už jen to jak řekl vítovi že mi nemá pomáhat s uklízením v pokojíčku to mě uplně nejvíc nasralo a strašně moc zamrzelo
a víta jak blbec
to začal dělat.. nepochopila jsem to.myslela jsem si orpavdu že to dělá pro mě pro nás...ale jak vidímt ak ne a když mi to chce vyčítat tak prosím...já k němu nechci jezdit..aby se na mě furt jarda díval takopovrženě...tohle mu moje ségra prostě nedělá..
mám z toho strach ne mám strach a velkej znej co mi zase vyčte a řekne mu to jarda...necháéu proč nemá vlastní hlavu...jen se hádáme..mě to tak nebaví..na jednu stranubych se za ním jnejradši rozběhla a vrhla se mu do náručí a nadruhou vůbec odešla bych v tichosti pryč..pryč na dlouho...napořád abych se pořád nemusela stresovat abych se s nikyým nemusela hádat...aby prostě měla sůvj život a lidi v něm...
píšu a napadaj mě krásný věci..vždycky když mě napadne neco krásnýho tak to sem napíšu nebo si to někam zaznamenám...pošlu mu svou radost..chci vědět že se usmívá..má úsměv na tváři nebo tak..on dokáže byt akorat tak milý jen když se nehádáme a píše mi sms...ale dkyž jsme spolu tak ne to z něj nevypadne nic krásnýho všechno je to takový rafinovaný..bez náznaku emoce...nedokonalý...bez chuti... a to ěm tak strašně mrzí ubyjí..trápí sere..a hlavně bolí...bolí to moc...srdíčko to brzo nevydrží a nejspíš udělá blbost který mu pak přijde líto...blbost..............................
