jsem ráda za to že vždy vypadám jako slečna někoho kdo si ze mě dělá srandu neustavičně mě ponižuje a před určitýma osobama se ke mě chová jako nejvíc milující muž
miluju ty okamžiky kdy si fakt připadám štastná miluju ty chvíle kdy se mi z celé duše můj kluk věnuje prostě nedokážu odolat
keci keci keci keci....
nesnáším přímo to že musím být furt doma sama a jediný co mě naplnuje je že se občas staví petr a něco podnikneme moc mu za to děkuju jinak bych se asi mezi 4 stěnama zbláznila nesnáším když si ze mě dělá srandu nesnáším když mě ponižuje nesnáším když se ožírá nesnáším když před eliškou dělá jak mě ignoruje a už vůbec nesnáším když vzpomíná neustavičně na starý časy a vždy elišku dojme k pláči tak at si s ní chodí at jí může rozveselovat a mě nechá být nejsem žádná postavička kterou bude komandovat nejsem malá holka co se nechá seřvat doprdele nejsem jeho majetek ani žádná věc aby mě mohl kdykoliv odstavit a pak až se mu budu hodit se vracet nechci nesnáším tenhle způsob
vždy když si s ním chci popovídat tak mi odsekne nebo si pustí televizi nezájem moje pocity ale když si potřebuje někdo jiný popovídat (radši už nebudu jmenovat protože nemám na tyhle lidi slova) tak to se může přetrhnout to všechno dělá proto aby mohl s ní mluvit seru mu na tohle jsem jeho holka já nebo ona? neumí se chovat k lidem co jí pomohli viz křepis přijede z anglie těšila jsem se na elišku ale ona jenom jarísku jarísku jasný já se stavím popovídáme si jarísku....tobě to sluší..o petrovi nemluví a s ním taky ne se mnou potom u nás taky moc nemluvila
tak sem žárlivá ale tohle by snad sralo každou holku nemám slova pro způsob života jaký vedu a s jakými lidmi se stýkám potřebuju už vypnout jít se bavit s úplně jinou sortou lidí než je jarda jo říkám jarda jelikož říct moje lásenka brouček nejmilejší milovanej seru fakt že jo zapíšu sem den kdy budu fakt štastná...
