několik lidí mě donutilo přemýše¨let....a vím že člověk na sebe musí být tvrdej protože život se s ním taky nemazlí.stala se taková řádka věcí že nevím kde ani začít....nejjednoduší bude oslavit svoje narozeniny do němoty a na všechno krutý zapomenout..ale není to řešením,sem hrozně unavená praxe práce pes a škola a do toho není ani jede krásnej den s nějakou svou láskou jedinečně s vítkem je to myšlenka víc jak pošetilá...nebo jsem chtěla s lukýnkem a ten?nikdo prostě a já radši bdu sama nežabych se prosila o trohcu pocitu..ale je mi smutno tak smutno jak nikdy strašně nejvíc potřebuju citovou podporu...šílím