klidně se mi smějte nebo se mnou nemějte soucit ale dneska to už na mě znova přišlo..celej den jsem byla usměvavá taková příjemně milá i na rodiče ale večer když uléhám sama do postýlky tak mě přepadla zoufalost..bojím se o vítečka bojím se...rpotže už dva dny nedal o sobě vědět a já mám strach o něho o jeho lásku zase se mi slzy kulátí po tvářích a nesou sebou tíhu nesou sebou smutek zoufalost..možná je to pravda jsem slaboch ale to jen poslední dobou kdyby mě tak někdo ted viděl jak moc jsem slabá a zranitelná já už chci být s ním nebo se asi zblázním
lítost mě svíra zatím co ty spíš...nojo anrgema..nebo si sexem posedlá..rexlexy..no a tam jsem se s ním dala dohromady..já chci znova..prosím už to je slabost nic víc
nevím jestli nechce on sám nebo nechtějí jeho rodiše?co mám už dělat?bojovat? ale jak?neumím to...nedokázu nepochoím nezradím nedojdu do konce
mam očička uplněmaličký a dušicku sevřenou bolí to..
