speciální náhražka za něco milovanýho neexistuje je to jen jedna z napodobenin naší nedokonalosti a schopnosti neschovívat všechno...neumíme mluvit když musíme neumíme odpuštet když potřebujou osatní neumíme spoustu věcí učíme se zdokonalujeme ale nikdy se nezměníme jen si to nalhváme říkáme jo takhle je to v pohodě ale není...přiznám se a je mi jedno co tohle bude mít za hlášky za poznýámky za soucity..nemusímsi hrát na něco co nejsem ne nehraju na city a nebudu..trápí mě náš ztah s vítkem jsme si cizí vzdálení jiní..trápí mě pocit samoty doma..trápí mě....ale v tom vše se umím radosvat z toho že osatní kolem mě jsou štastní a to je to proč to píšu...jednou dole jednou nahore a ¨já su víc než víš a mín než málo já su tam kde chci být umím bojvoat a ctít umím chtít a snít...