nevím zda to má ještě cenu vztah je o tom že se dva lidi snaží pochopit vyslechnout jeden druhýho a být mu nablízku když je ovej...s jarim je to složitý...jeho táta je strašně skvělej a hlavně má hodně zažito a dává mu dobrý rady do života jenomže on je strašně hrdej sám na sebe (teda nechápu na co) a tohle nebere vážně což je škoda jeho tatík mu je dobrým vzorem...
nevím jak z toho ven já ho mám moc ráda ale jeho chování všechno zničí..nechtěla jsem si stěžovat ale tenhle kluk mě hodně zlomil..nejvíc jsem vkládala do našeho vztahu veškerou lásku a něhu prostě pocit toho žě tě má někdo hodně rád...zamilovala jsem se do něho jako malá holčička a doufala že on je ten poslední prostě kluk mých snů...ale z prince z ráje se najednou vyklubal někdo úplně jiný hezká tvář dobrý hadry a slušný prachy ovšem nejsou všecko...jde mi o duši o to co člověk prožívá když s někým je to co cítí co mají společného to co je odlišuje od ostatních...něco co člověku nikdo nevynahradí...a to mi chybí jeho city duše kam se ztratil ten kluk pro kterýho jsem žila kde je ta hodná povaha a slova až já budu mít svou princeznu udělám pro ni všechno...asi sem mu zkazila plány o nádherný slečně samozřejmě hubený o tom asi sněl kdo by čekal že budmee spolu...někdy toho mám dost utíkám pryč a neznám cestu..kdyby jednou se člověk mohl rozhodnout tak jak chce a níž by byl ovlivněn nějakými faktory....tohle jeho chování neodpovídá žádnýmu jinýmu vztahu tohle se nedělá a já jsem potom strašně neštastná nevím jesltli ho to vůbec zajímá co já cítím nebo nevím jak mu na mě záleží ..o hezkých slovech sem už dávno přestala snít a když je to dobrý tak jen pár hodin než zase začne být pyšnej a hrdej a přesto nejde nejhorší je když se mi směje do obličeje když s ním mluvím vážně vrchol hyenismu...podle mě aspon...ty chvilky kdy si mě vážil jsou ty tam a najednou mi přijde líto pár okolností pár toho co jsem prožila někoho na koho ráda vzpomínám....proč když všichni vidí jak to je a říkají že tohle je akorát ponižování a ubližování a nejvíc si tím ubližuju já že nenajdu sílu ho pesvědčit a zeptat se ho o co stojí jestli o city kamarádství lásku nebo o nic víc z toho....
třeba jednou na mě bude vzpomínat v dobrým a řekne si jo s tou jsem byl moc štastnej byla na mě hodná a něčemu mě naučila hodně jsem toho s ní poznal dlouho vydržel nebo si prostě jen řekne jo s luckou s tou jsem někdy chodil ale už si nevzpomínám co jsem k ní cítil...spíš bych řekla jestli jsem něco cítíl že....je to tu už po několikáté zase tu sedím a strašně přemýšlím nad tím kolikrtá se ještě tohle bude opakovat kolikrát ten koloběh..sestra našla asi životní lásku je s jakubem dva roky jsou štastný nehádají se nerozejdou se kvůli kravině rozumí si naslouchají si umí udělat kompromis a jsou štastný...možná i iví našla velkou lásku frenci monča verča n. verča s. verča p. proč všechny tyhle mají kluky víc jak dva roky....?
možná jsem tenkrát mohla zůstat s vítkem jenomže on strašně rychle přestane k někomu něco cítit dokáže být potom hnedka s jinou...mohjla jsem tenkrát zůstat s pindou byl hodnej jen někteý jeho názory a projevování stálo za hovno ale co já ho nechám kvůli....jardovi někomu kdo si mě neváží a jen si se mnou vytírá prdel..za to co pro něj dělám nevšimne si nové vůně , trička, účesu nevšimne si když jsem smutná když mě něco trápí nevěnuje pozornost ničemu co byse mě mohlo týkat...nehledá pochopení...a já hledám lásku asi si nerozumíme...uvidíme..