nedá se to život mě postavil před těžkou krizovku
nechci zanechat školy chci mít aspon vyučák ale nejde to dál už si platím počínaje autobusem konce hadrama a školou všechno a já to prostě nezvládám sem pořád jen v práci celý prázdniny jsem tam strávila a naši mě už kolikrát vyhodili z baráku a obden mě mlátí...
jen co se vzpamatovávám z rozchodu s jardou přijde další podpásovka...a nejhroší je že nemám kam jít nemám tolik penez abych bydlela sama nemám kamaráda co by bydlel sám a všechny kámošky štastné zadané...nemám ani kluka co by mě podržel...nemám nic...chtěla jsem si toho tolik koupit v neměcku a nejde to nepůjde to nic nebude tak závidím jardovi že si tolik vydělá že mu vyšla praxe všechno nový hadry všechno a všichni kolem mě...je mi úzko prostě nevím co mám dělat
aby to bylo správný
nevím jak prostě přišla situace a já si nevím rady
Luci,psala jsem ti email,pokazdy se k tvym denikum vracim,asi neco hledam. Je to jako kniha a pritom tohle prozil skutecny clovek. Luci,mas chyby tak jako kazdy. Odpustila jsem ti,i kdyz nebylo co,tak odpust ty me. Nejsi oskliva,jsi krasna,postav se na nohy. Luci,ted to nemas lehky ale tezky zivotni situace cloveka stmeluji. Najdi se. Utapis se v sebe litosti,volas o pomoc,myslim,ze jsou lidi co te drzi ale ty uz se musis spolehat sama na sebe. Laska byla,je a bude,nezmizela. Vse je tak,jak ma byt. Ted si smutna ale pride den,kdy si uvedomis,ze to bylo dobre. Neco si mu dala a on to musi zuzitkovat. Dokazala si to,co zadna. On s tebou chodil,myslim,ze nemel takhle opravdovi vztah. Ale je cas jit dal. Nezi vzpominkami Luci.