něco říct prostě nějde nedokážu to tu slovy říct.. nedokážu říct jak moc mi někteří chybí jak moc bych chtěla začít znovu a jak moc by mi na tom záleželo zcela zdánlivě nepodstatné věci a pro mě jediným východickem.nedokážu ani říct jak moc jsem sev sobě zklamala tím že jsem si nechala ujít tak báječného kluka ale jeestli ten půl rok pro nás měl význam věřím tomu a věřit chci že se k sobě dřív nebo pozdějí vrátíme stejně jako se lid vrací na místa bolavá zranitelná slabá...jen jeden možná ví že když něco myslím vážně že si za tím jdu a chtlě bych mu tolik říct víto...a vlastně nemusím říkat nic potřebuju zase cítíti jeho tlukot...ten jedinej mě může zachránit před krokem nad proapstí..spadnu a už senevrátím přestane pro mě život existovat život plnej pohodových lidí..život mých rodičů život kterých lidí mám nejradši zkončí smích skončí radost zkončí touha...prázdno...