zamilovala jsem se do kluka kterej se mi zdál úžasnej pořád veselej bezproblémovej často mluvil o tom jak by se o svou princeznu staral co by všechno pro ni udělal úplně mi popletl hlavu říkala sem tomu zázrak z nebe hodně jsem o něm přemýšlela zdávali se mi sny a těšila jsem se na každičkyý den který jsem mohla být s ním i když jen kamarádka milovala jsem ho už dlouho před tím než jsme se dali dohromady
a zlomila jsem tak srdce někomu kdo mě miloval až za hrobublížila jsem pindovi kterej o mě ví spoustu věcí vypozoroval moji povahu moje sny chvilky kdy se cítím štastná...no jo šla jsem ale za hlasem svého srdce..a najednou vidím tu strašně maličkou shodu náhod...když jsem kdysi chodila s vítánkem znamenal pro mě celý svět milovala jsem ho až za hrob a když mě nechal dělala jsem blbosti byli mi kluci jedno hledala jsem bůh víc co pak jsem chodila s pindou a pro něj já jsem byla celý svět nechala jsem ho a taky začal dělat blbosti a je mu jedno jaký má názory a ted já chodím s jarim a najednou mi ten člověk nejvíc ubližuje a já jen pláču nad špatným hrobem...
historie se nějak záhadně opakuje....už tu zase sedím a přemýšlím nad tím proč investuju tolik lásky citu pochopení snaživosti do někoho kdo tím pohrdá kdo neumí si sednout a vyříkat si to v klidu bez hádek televize bez ponížení a slov jo dobrý dobrý dobrý...jsem někomu tak lhostejná a jenom za okolností kdy je mladý pán ožralý se dovím že mě v podstatě strašně miluje a nechce si to přiznávat
doprdele co je to tedy za vztah..nebudu připomínat jenom konkrétní lidi ale všeobecně si myslím že když dva lidi spolu chodi tak proto že k sobě něco cítí že se dokáží naslouchat že umí udělat kompromis že jsou spolu rádi a nepotřebují k tomu promile..
nemá cenu sem něco psát...možná měl včera pinda pravdu často vzpomínám na domov jeliož mi něco tady v jihlavě chybí chybí mi ten pocit že přijdu domů kde na mě čeká milující kluk kterej mě neodbyde ani když je unaven protože moc dobře vím že já mu tohle taky nedělám jsem tu pro něj vždycky...a mrzí mě že já když se malinko naleju tak mě akorát řeknu at jdu rychle spát at jdu do prdele at jdu....a já jsem byla na něj už tolikrát milá a postarala jsem se o něj...byla mu blízko a to mi chybí....jeho blízkost...miluju ho totiž natolik že si ani neumím představit že bychom se rozešli i když někdy by to bylo to nejlepší řešení aspon bych nemusela obden plakat nad tím že si ke mě nesedne a nevyřešíme to spolu v klidu jako dva lidi co k sobě cítí lásku...teda aspon já jo..jsem jak malá holka a přitom mi táhne na 19 tohle nemám zapotřebí
sem taky jenom člověk...kde jsou ty sms : dej mi šanci ti dokázat že tě mocmiluju a já svému srdci věřím....další: je mi to líto lucí a nejvíc mě to mrzí...těším se na svou berušku uděláme si hezký den...si fakt užáasná....a nikomu tě nedám...jo možná jsou to jen prázdná slova kterým já se snažím marně věřit..jednou mi tenhle kluk hodně zlomí srdce...