je to doma strašně těžký pořád mám na talíři že jsem nešla pracovat že jdu raději studovat matka zasraná vidí jen prachy nic víc ji nezajímá uplně mě nenávidí ale vůbec nevidí to okolo že si platím všechno sama byla by radši kdybych vypadla z baráku je mi úzko už to nezvládám absolutně bez finanční pomoci všechno táhnu sama je toho na mě moc nemůžu se jít ani bavit nemám na to strašně mě to mrzí cítím že mě nemá ráda místo toho aby mi byla oporou nebo podporou v tom co dělám a chci dokázat tak mě neustavičně zhazuje že kdybych nešla na  školu mohli sme mít aspon na jídlo tohle není pravda.nejvíc brečím nevím kam mam jít co dělat je toho namě moc...

nejen to ale člověk potřebuje i duševní podporu a já zase husička hloupá naletěla jardovým očím...myslela jsem že když nás to k sobě táhne viz ten čundr a nejen to a bylo to takový pěkný tak aspon z toho něco bude, ne ne ne ne je chladnej jako ledovec ignoruje mě žádný slova pro něj nic neznamenají žádný city mu nejsou dost dobrý,ve strachu toho že to bude pořád stejný mě nechává utápět se v slzách vzal mi všechny iluze, úmyslně přehlíží to krásný bere mě ako samozřejmost nikdy mu nedokážu vysvětlit že bych za něj dala všechno co mám je to pro mě osůbka kterou miluji, jenže bylo by už na čase s tímhlem divadlem přestat jsem jak malá holka tvrdohlavá at si jde jarda k čertu za tohle všechno co on mi dělá milovala jsem ho nadevšechno miluji stále ale ničím si svou osobnost bejval jinej takovej hodnej citlivej nebylo mu to jedno a ted,? jenom pokrčí rameny že ho strašně seru tím jak sem se hozeptala na to jestli mě má rád ...

dost už na to fakt nemám a největší problém je že se nedokážu zamilovat do nikoho jinýho