děkuji za neskutečnou podporu od MONIČKY V. za obětavost od KAMČÍ a hlavně děkuji moji sestře VERUNCE Za všechno co pro mě ty lidi dělají jsou tu když je potřebuju sou tu vždy a nikdy se na mě nevyserou jako ostatníděkuji moc ste moje sluníčka a mám vás moc ráda v nouzi poznáš příteleorpavdu díky!!!!
nechci si tu stěžovat jak nějaká malá holka měla bych tuhle hru zvanou !život! začít hrát podle svých pravidel a podlě možností co se mi nabízejí ale pořád mi chybí ta odvaha se odrazit udělat něco jinak nezávisle na ostatních...měla bych hlavně vypdnut z tohodle zasranýho ústí od našich kde je fatk nějaká mateřská láska přešla-jo někdy jsou fajn ale člověk nemůže nic dělat s nikým se stýkat nic říkat hodně jsem se uzavřela sama do sebe už se těším do práce nesnáším tyhle odpoledne co jsem doma a musím obden poslouchat nářky na moji osobu jo nejsem dokonalá zvláště když jsem mladá ale jsem dospělá a nemám zapotřebí aby na mě tisíc lidí řvalo ...v podstatě ani nemůžu bejt štastná...dva dny jsem byla v jihlavě u lukáše a jsem za tu největší děvku co by se mohla odstěhovat odtáhnout a podobně zní to strašně možná ne ale pro mě to strašný je komentovat co mi tu moje šílena maminka říka fakt nechci...měla jsem to tady ráda a mám pořád  jen nejde utíkat do nekončna a dusit to v sobě ...je mi úzko....
půl roku no vlastně už skoro 3/4 roku jsem čekala na svou lásku na kluka kterého miluji do dnes....snažila jsem se zapomenout najít si jiný vztah najít si  jinou zábavu dělat věci tak abych nemusela brečet abych netrpěla...každej vztah dřív než začal jsem ukončila necítila jsem se dost silná nebo naopak necítila jsem to co k jardovi..k němu to bylo okamžitý k němu jsem vzplanula láskou a silnou...můžu dělat co chci a ským chci ale pořád mám v hlavě jeho....je to vzláštní je to silný hrozně to bolí i po těch všech měsícíh asi proto že já s ním zažila všechno krásný že i po tom jsme se vídali spali spolu a říkali si dost odvážná a hezká slova...ale čas minul cíl a najednou tu sedím s pláčem kutálejí se mi slzy do tváří vzpomínám a to mě zabijí....možná je ted nějaký vztah na spadnutí a lukáš je opravdu super člověk je krásnej a přitahujeme se v podstatě si hodně rozumíme....ale já z nepoučených chyb jako bych dělala ty samé...řeknu narovinu co cítím necítím a možná na to ještě hodněkrát dojedu...ach jo nevím ale v tom všem zmatku a všech těch propařených pátků seznámení je stále jarda a ted s ním ještě budu pracovat v práci zase se mi rozklepou kolena já toho člověka asi stejn ěpořád miluju sem se sebou tak nevyrovnaná že nevím co chci....nebo vím ale těžko to uskutečnuju....chci mít oporu ke komu se přitulit komu věřit komu se oddat komu se vybrečet na rameni s kým se pomilovat...kde bydlet možná jsem jak ze starý školy a princové opravdu na bílých koní nejezdí...ale člověk dokáže opravdově milovat jen jednou možná dvakrát za život...a já stále miluji toho jendoho sere na mě jak se dá neozve se a dělá frajery každej telefon kdy mu zavolám nevolám furt  ale vždykcy mě setře odradí a div i nevykřičí ..ztratila jsem úplně svoje sebevědomí jsem jak malá nepoučitelná jsem tak zranitelná...a kde kdo tho využívá...bože kam já jsem to dospěla vždycky jsem měla hlavu plnou idelů a věcí co za něco stojí a ted?...čekám co se mnou bude...šla bych bydlet do humpolce super město a levný byty ale copak můžu když všechny kamarády mám v jihlavě a jihlava je střed mých prací a všeho? podala jsem si přihlášku do brodu na školu a vím že to nikdy nedodělám že prostě já na to mám ale sem tak líná tomu věnovat ten čas...je to zbytečné a hloupé a vzlášt když slyším od našich že to nepotřebuju že na nich nebudu viset do 30 prostě každý rodiče chtěj aby jejich dítě studovalo mělo se pak dobře aby prostě dělalo něco co ho baví aby ho podpořili v tom co chce a byli mu vždy nablízku...já se musím spolehat sama na sebe nikdo mi nic nedá nedostanu nic vic než maličkaté kapesné za které bych si tak mohla koupit jednu krabičku cigaret a víc nic....a já už to opravdu nezvládám dělám co můžu platím auto paušál  benzín dojíždění musím i kalby některé svačiny obědy oblečení boty kosmetiku není nic co bych od nich dostala jen tak...nezvládám to žiju jen dluhama a zaplatit je a znovu nemůžu si nic koupit pořádně a proč protože naši na mě totálně serou zakázali mi školu a vyhazujou mě z baráku...je to tady šílený...a když se konečně objeví někdo kdo zaujal mou zamotanou hlavičku tak to zase není vážný tak to je jen tak prostě....psychyka jako svin a pak nemám kouřit a nemám dělat to co dělám chtěla bych vrátit čas a bejt štastná s jarinem to bylo to nejhezčí období mýho života svoubi a já a dovolená a byteček....